6) “Nedokážu odpustit”
Všichni dokážeme odpustit. Protože sami sebe máme rádi.
Odpuštění si někdy zaměňujeme za promíjení. Odpuštění neznamená, že s něčím, co nám ublížili, souhlasíme nebo že to chápeme. Odpuštění nemá nic společného s tím, co se stalo, ani s tím, kdo to ublížení způsobil. Odpuštění je milosrdenství vůči sobě samému.
Kdo není schopen odpustit, je k bolesti přisátý. Kdo odpustí, se bolesti pouští. A ona padá do minulosti. Přestává být součástí přítomnosti.
Odpuštění není náročný akt. Spočívá v jediném slově: “Děkuji.” Děkujme za lekce, která nás ponaučují. Ostatně slovo děkuji svědčí o velkém srdci. Aby člověk miloval, musí mít velké srdce. Ještě větší ovšem potřebuje, aby odpustil tomu, kdo mu vzal čas.
7) “Už nikomu dalšímu nebudu věřit”
Zbytečná věta. Neříká nic o naší síle, říká vše o naší slabosti.
Kdykoli budeme chtít touto větou zabouchnout své srdce před ostatními, uvědomme si, že problém není v druhých, ale v nás. Není to tak, že bychom nevěřili druhým, kteří by nás mohli opustit, srazit, zradit. My nevěříme SOBĚ, že bychom bolest z cizího odchodu, sražení, zrady...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům