1. Nasviťme své otázky z opačného světla
“Co když to i příště nevyjde?”
“Co když dělám něco špatně?”
Obsahem těchto otázek jsou negativní slova. S negativními slovy se obtížně vytváří pozitivní věta. A negace váže negaci. Proto na negativní otázku většinou neexistuje pozitivní odpověď. Negativní otázkou jen prohlubujeme své zklamání a bázlivé pocity. Obrazně řečeno: Čekáme lva, který se na nás vrhne z křoví. Není podstatné, jestli v tom křoví lev opravdu je. Možná tam vůbec není. Ale to nám nebrání strnule zůstávat dál před křovím, třeba celý život, DOKUD se neobjeví.
Zbavme se negativních slov. Místo “Co se stalo špatně?” se ptejme “Co se stalo správně?” Na pozitivní otázky umíme hledat pozitivní odpovědi. V případě rozchodu nakonec zjistíme, že se nestalo nic horšího, než že odešel člověk, který prostě nebyl ten poslední. V labyrintu lásky jsme zkrátka narazili na slepý konec. Nic víc. To není tragédie. Naopak jsme o jednu cestu blíže vyřešení. Z hlediska času je rozhodně lepší přiznat si slepý konec, než stát ve slepé chodbě ve slepé víře, že se jednou zázrakem otevře.
Tato metoda Duálního myšlení (věnujeme jí celé nové vydání magazínu FC) přistupuje ke stejným událostem a okolnostem z pozitivní strany. Udržuje tedy naše činy a výsledky, ať jsou jakékoli, vždy v rovině zisků, ne ztrát. A přijít o partnera, se kterým jsme měli možná společnou minulost, ale už ne budoucnost, je zisk toho nejcennějšího, co máme. Času, který bychom s ním jinak nevratně promarnili.
2. Zaměřme se na budování
Rozchod lze přirovnat k pádu věže, kterou jsme budovali. Emotivní škoda je tím větší, čím vyšší věž byla, tedy čím déle jsme ji stavěli.
Bez ohledu na její někdejší výšku je však důležité být dítětem – které začne stavět znovu. A víte, odkud se staví? Určitě to víte: Od základů.
To je největší přínos všech rozchodů. Začínáme totiž od svých základů, tedy od svých základních životních hodnot. K nim připojujeme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům