4. Začněme se provokovat
Nová dovednost, cizí jazyk, koníček, sport. To všechno vytlačuje černé myšlenky z hlavy. A víte proč? Protože nás to nutí zaměřit se na činy a hlavně to před nás obvykle staví takový úkol, který přesahuje naše současné možnosti. To je velmi důležité. Protože abychom zvládli něco nového, musíme se to naučit. A učit se znamená stavět. Stavění je pozitivní akt. Jestliže napřímíme (ideálně veškeré) úsilí do pozitivního přemýšlení a jednání, pak zbude o to méně prostoru (ideálně žádný) na negativní přemýšlení a jednání.
Chytře to příroda zařídila, že člověk nikdy není dokonalý a kdykoli na sobě může zapracovat, viďte?
Jakmile se pustíme do jakéhokoli nového projektu nebo hobby, které nás nutí nasávat nové dovednosti a přístupy, začneme se cítit jako začátečníci, prvničky, jako někdo, kdo “nestojí za nic”. Ale to je moc dobře. Stejně marně jsme si přece připadali po rozchodu. Jen co nám dojde, že je to vlastně stejný model, i v tom, co nás bolelo, můžeme začít stavět. Použijeme totéž, co u jazyků, koníčků, sportu: trpělivost, pokoru a zvědavý přístup ke všemu novému. Včetně nových osob…
Díky trpělivosti vytrváme v hledání. Díky pokoře na sobě budeme pracovat. Díky zvědavosti se přestaneme bránit budoucnosti opět ve dvou.
5. Dovolme si začít dělat nové chyby
Když nás, jako mrně, pobídnou rodiče, abychom se začali učit chodit, s dnešním dospělým myšlením bychom asi žádný krok ani neudělali. Protože bychom se báli pádu. Věděli bychom, že pád musí přijít.
Bohužel mnozí z nás...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům