5. záchytný proud: Mluví a chápe pravdu
Nic není strašnější než promarnit čas. Za čtyři roky, co píšu FirstClass, jsem vyslechl tolik šílených příběhů lidské neupřímnosti, jejichž zákeřnost rostla úměrně s čistotou a otevřeností druhého. Na bílý ubrus vždycky kápne to nejhnusnější svinstvo.
Všichni jsme kdysi raději preferovali milosrdnou lež než krutou pravdu. Jak stárneme a poznáváme, jak to “milosrdné” je vlastně kruté, obracíme. Už víme, že zejména v lásce je vždycky lepší být zraněn pravdou než tišen lží. Vztahy založené na lžích umírají vždycky mladé, protože lež nikdy nežije tak dlouho, aby stihla zestárnout.
Na seznamkách lžou očividně ti, kteří sami sebe vykreslují jako dokonalé. Dokonalost totiž neexistuje. Každý má své nedostatky. Nedostatky nejsou ostudou. Jsou základem, se kterým se pracuje, podobně jako s přednostmi.
Všichni například máme své proměny nálad. Jsou normální. Netřeba se za ně stydět, protože jsme lidé. Všichni lidé jsou náladoví, jen někteří ale chápaví. Dopřejeme-li druhému prostor k tomu, aby si zachoval tvář a nebral si nic osobně, jestliže je momentálně rozmrzelý, umožníme mu žít pravdu. Nepřetvařovat se. Kdykoli lidé upřednostňují to, co si o nich druzí myslí, nechávají za sebe promlouvat ego. Ale my...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům