Kokos versus Coca-Cola (aneb Čím může Čech prospět Seychelanovi)
“Od našeho návratu ze Seychel přemýšlíme, čeho musíme dosáhnout, abychom se tam přestěhovali. Články ohledně Bali a dalších destinací nás jenom více motivují,” popisuje Petr a začíná názorně ukazovat, jak může Čech se svým způsobem přemýšlení rozvinout nebo doplnit to, co jinou kulturu s jejím způsobem přemýšlení nenapadne.
“Našli jsme velmi zajímavý podnikatelský záměr v pralese za pláží Anse Lasio. Plážový bar, který nemá dveře, okna, zdi… ani obsluhu. Jen písek, židle, stoly, lednička s nápoji a skleněná nádoba na peníze. Okolo divočina a nebe nad hlavou. Poblíž cedule “Obslužte se a zaplaťte, prosím” a ceník.
Funguje to obchodně? – nedůvěřovali jsme. “Ano,” ujistil nás majitel žijící o něco hlouběji v pralese. Ráno jen doplní zásoby a vyprázdní prasátko. Nic víc jeho podnikání vyžaduje.”
V Česku existuje podobný koncept Lesních barů. Alkohol, špekáčky, domácí kremrole – sázka na důvěru, že lidé zkonzumují i zaplatí. Bohužel při české mentalitě nefunguje tak dobře. Nehlídané bary se hlavně v noci, kdy nechodí turisté, vykrádají.
Zajímavá je ale první srážka českého a seychelského myšlení:
“Jako správným Evropanům nám nestačila nabízená Fanta, Cola a tak. Chtěli jsme exotiku. Majitele jsme tedy požádali o kokosové mléko přímo z ořechu.
Nechápavě na nás pohlédl, pokrčil rameny, řekl oukej a zmizel v pralese. Uslyšeli jsme několik ran. Přišel, v jedné ruce kokos, ve druhé mačetu. Osekal před námi vršek ořechu, hodil do něj dvě brčka a podal nám to. Kdo to někdy začerstva pil, ví, jak je to skvělé.
Zeptal jsem se, kolik dlužím. Divil se, nechtěl nic. Když jsme ale trvali na placení, odvětil, že jedno euro. Nejlevnější nápoj v baru, tak levný, že ho bar oficiálně ani nenabízel…
Pro nás je kokosový fresh luxusní exotika. Pro ně je kokos něco bezcenného, co se všude válí, je toho plný ostrov a nikdo to nemá chuť ani sbírat. Zatímco Coca-cola, pro nás tak běžná, je pro ně exkluzivní zboží, které se importuje letecky z Dubaje. Naprosto odlišné pohledy na stejné produkty.”
Čas versus zisk (aneb Čím může Seychelan prospět Čechovi)
Přesuňme se 6609 kilometrů východním směrem. Tam už dva roky žije spoluzakladatel jedné české cestovní kanceláře, který jednoho dne prostě odmítl dál žít ve stresech a s rodinou přesídlil do Indonésie (více v článku Do Česka bychom se už nevrátili). Jiný kraj, jiný mrav – to se projevuje zejména v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům