Sedíme u stolu. Já a hora. Svalstvo navlečené do obleku. V jádru ale čistej chlap.
Jsem v proudu řeči, když vtom postřehnu, že mě nevnímá. Má nepřítomné oči, v nichž se navíc – štípu se do kůže, protože tohle se mi musí zdát! – opravdu, lesknou slzy.
Vidím užasle, jak hráz ze spodního víčka se plní, a pak – přetéká. Slza si dere cestu nakrémovanou tváří, až kápne na stůl.
Musím mít vlčí mlhu. Vždyť je to chlap, který by mohl skály lámat. “Promiňte, Petře, sem sejmutej.”
Když jsem byl malý, říkali mi, že chlapi nepláčou. Že se to nesluší.
Jenže já už jsem byl na EKG i EEG. Takže vím, že chlapi mají srdce i mozek. Obojí jsou svaly, a přesto se dají zlomit. Pak ukrutně bolí. Největší bolesti jsou vždycky v hlavě a srdci. Ani jedno se nedá pokapat kysličníkem, obvázat ani vyoperovat. Neexistují chirurgové specializovaní na zlomeniny mysli a srdce, ačkoli by byli nejpotřebnější. Existují jen jediní lidé, kteří jsou schopni tu bolest vyléčit. Paradoxně to ale bývají ti samí lidé, kteří tu bolest způsobili.
Když jsem vydal 250 zákonů lásky, první reakci jsem dostal od muže. Psal mi, že po první přečtené stránce pláče. I dál více reakcí dostávám od chlapů. Více se svěřují. Protože jinak chlapské zlomeniny každý bagatelizuje. Ale ony nejsou o nic menší než ty ženské.
Vím to, protože jsem to sám zažil. Není to v pravém smyslu zlomenina, spíše křeč. A jako křeč se také napravuje. Úzkostí sevřený sval se ještě trochu více protáhne. To samozřejmě extra bolí. Ale vyplatí se to vydržet. Můj kamarád říká, že je to jako se zataženou brzdou v autě. Také se nejprve ještě přitáhne a pak se uvolní.
Ta hlavní otázka ale zní JAK. Jak překonat bolest, kterou nemáme ve své moci a o které si myslíme, že už je nepřežitelná.
Píšu tohle před víkendem – pro ty, kteří by právě přes na víkend na všechno mohli zůstat sami. O čem je dobré, když budete přemýšlet?
1....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům