Večeře s jedním z pravidelných čtenářů, úspěšným podnikatelem Petrem Šebestou.
“Dám si něco malého. Normálně po třetí odpoledne už nejím,” řekl tento muž perfektní postavy, zatímco u vedlejšího stolu se žena podivila: “Slyšelas to? Co blbne? Vždyť nejíst se má jen čtyři hodiny před usnutím… Nebo on snad… chodí spát už v…?” snažila se to dopočítat.
Střih v čase. Dojedli jsme a naše paže se nad stolem málem střetly. Oba jsme totiž ve stejný moment pohlédli na hodinky. Jako bychom měli stejný “jízdní řád”.
Usmáli jsme se. Oba jsme totiž vstávali před pátou. Jako každé ráno.
—
30. prosince 2004 jsem měl v diáři schůzku s nějakým Danielem. “Petře, můžete hned ráno v 8.30? Tonino Lamborghini ve Vězeňské, tam mají delikatesní vajíčka!”
Jsem na místě. Teprve v 9.10 hodin Danielovo Maserati s vřískotem brzd parkuje pod okny a uřícený právník se omlouvá: “Petře, promiňte, nestíhám. Mám vrozeně špatný timing.”
Nestíhá? Jak se dá nestíhat první bod programu? – utahuji si z něj. “Přispal jste si, viďte?”
Podíval se na mě hodně zvláštním okem. Jako na hloupé mládě, které nemá ponětí, co jiní lidé už před snídaní stíhají. Dnes je ten Daniel, příjmením Křetínský, devátým nejbohatším Čechem s odhadovaným majetkem 13,2 miliardy korun.
—
Dnes už chápu, že těžištěm dne zdaleka není poledne, ale dopoledne. Tam se koncentrují nejtěžší záležitosti. Dvě hodiny po probuzení má člověk nejvyšší výkonnost a kreativitu. Přidá-li po probuzení kontrast relaxace a pohybu (meditace a sportu), je čerstvý i nabitý. A ráno dělá celý den.
Co stíháte před snídaní Vy? A jak vůbec pracujete s časem?
Více než 10 let bedlivě sleduji úspěšné lidi. Učím se od nich, inspiruji. Ostatně o tom, co mi kdy poradili, je také časopis FC. Každému sice vyhovuje něco jiného, ale fakt je, že na předsnídaňových návycích něco je. Čím vším nás...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům