Víte, jak se pozná rychle stárnoucí chlap? Prý když víkendové výlety plánuje podle míst, kde se dobře vaří. Souhlasím, už jsem jeden z nich.
Zcela tedy rozumím André Michelinovi, proč ve svém slavném průvodci pro řidiče zavedl tříhvězdičkový systém. První hvězda říká: Tady se vyplatí zastavit, když jedeš kolem. Druhá: Sem nelituj ani malé zajížďky. A třetí řve: Kámo, tohle je restaurace na samostatný výlet.
Předem varuji, že budu za blázna, kam Vás ženu, ale já Vám tvrdím, že tohle místo je michelinským myšlením na tři hvězdy.
Jak jsem ho našel
Když jsem zakládal FirstClass.cz, rozhodl jsem se neměřit kvalitu restaurací jen nabízenou hodnotou, nebo jen účtovanou cenou. Nýbrž obojím. Co nejpříznivějším nepřímým poměrem value for money, hodnoty za peníze. Vysvětleno ústy investora Warrena Buffetta: Cena je to, co platíme. Hodnota je to, co dostáváme. Pro mě jsou tedy nejlepší ty restaurace, které poskytují nejlepší služby – pozor, důležitý dodatek – za co nejférovější ceny.
V Praze už jsem doporučoval leckoho. Výborné zážitky se tam opakují:
V Portu 58 (viz Záhadná restaurace se 3 chody za 299 Kč) mě nedávno uvrtali do žabích stehýnek. Ačkoli jsem se ošklíbal (asi jako Vy teď), šéfkuchař Hampl mě přesvědčil slovy: “Já měl taky předsudek, když mě tchýně nedávno pozvala na nutrii. A byl to nejšťavnatější králík, jakého jsem kdy jedl.” Ošíval jsem se z těch osvalených končetin, ale marinované v limetkové šťávě s bazalkou plus restované na pánvi fakt stály za to.
Nebo v Grand Cru (viz Restaurace, kde jsem já, starý pes, nevyšel z údivu) zavedli jako signature dish (pokrm, který jinde neochutnáte) holuba z Anjou. Pominu jemná holubí prsa s mandlovou raviolou, protože jako dezert má šéfkuchař Punčochář něco...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům