“Děkuji Ti”
Upřímně, kdy jste si naposledy poděkovali? Kdy jste se naposledy ocenili? Kdy jste se opravdu odměnili? Kdy jste si naposledy dali jasně na srozuměnou, že si vážíte všeho, co jste kdy překonali?
Na právech jsme měli studenta na kolečkovém vozíku. Jednou se zpozdil na zkoušku a jak spěchal, překotil se. Nadával si, nenáviděl se. Se spolužačkou jsme ho zvedli, usadili zpět a každý z jedné strany v pohodě dotlačili až před zkušebnu. Načas. “Děkuji,” řekl nám, přitom děkovat měl sobě. Zjistil totiž, proč je dobré mít se natolik rád, aby vstával a plánoval s časovou rezervou.
Proto se naučme děkovat i za lekce, které si uštědříme sami. I za ty nejtvrdší. Jak jinak bychom si je mohli pořádně zapamatovat?
“Vždycky je vhodný čas udělat něco pozitivního”
Stěžujeme si. Nadáváme si. Nenávidíme se. Jsme bez nálady, schopní málem všechno zabalit. Holahej, zaklepte si na čelo – probuďte spící pozitivní část svého mozku.
Kdykoli se ocitneme v negativním režimu, položme si jednoduchou otázku: CO OPRAVDU CHCEŠ? JEN BĚDOVAT, NEBO OPRAVDU ZLEPŠIT SVOU SITUACI?
Negativní pocity vždycky vedou k negativním myšlenkám, negativní myšlenky k negativním činům a negativní činy k negativním výsledkům. A naopak. Chceme-li tedy dosáhnout pozitivních výsledků, musíme zažehnout pozitivní pocity. Hodit se do klidu. Zvednout poklici supícího hrnce a nechat obsah vychladnout. Zhluboka se nadechnout tolikrát, kolikrát bude potřeba. Uvědomme si, že všechny negativní tělesné reakce jsou pouhá chemie.
Negativní přístup špatnou situaci vždycky zhorší. Pozitivní přístup je jedinou cestou, jak ji zlepšit. To nejsnazší je – prostě se usmát. Úsměv neznamená vždy jen to, že máme veselou náladu. Úsměv mnohem častěji znamená, že jsme dost silní a odolní na to, abychom si poradili.
Jak říká jeden můj společník: “Neboj. Něco vymyslíme. Jako...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům