“Jejda, Mládek,” lekl jsem se ministra průmyslu a obchodu ČR, který jedl vzadu na terase. Toho jsem si v romantickém odpoledni zrovna nepřál potkat. Nemusím ho od chvíle, kdy živnostníky nazval parazity. On, politik. Nicméně Jan Mládek nebude tak úplně politik, protože se dokázal za svá slova omluvit. A tak jsem na rozkvetlou terasu ob dva stoly usedl také.
V Praze je více romantických restaurací, ale Pálffy palác patří k nejlepším. Nebudu řešit barokní budovu, takřka až pařížskou dekadenci a toskánskou náladu v malostranském podhradí. Bere mě tady zdánlivá maličkost: Jestli k romantice patří květiny a příroda obecně, tady je obojí all inclusive – tady, v centru Prahy. Na terase, ve slunečním žáru příjemně stíněné, zrají přímo za hlavami limetky (stačí na ně dosáhnout), zdola voní Pálffyho zahrady a hlavně šéfkuchař (hodně hravý Ind) si z talíře dělá herbář. No, podívejte:
Kachní prsa marinuje v chryzantémách. K jehněčímu ramínku vyrábí želé ze šalvěje. Na filetu ze sumce, kromě nastrouhaných květin, ční jako stěžeň řeřicha potoční. Crème brûlée podává s levandulí. Ostatně, custard (směs žloutků, smetany a cukru) je tím aromatickým léčivem provoněn…
Říkám tomu 3D kuchyně. Nejen chutná, nejen vypadá, ale hlavně voní. Po bylinkách. Diví se ten, kdo neví, že majitelem je Roman Řezníček. Údajně restauratér, podle mě spíše pábitel. Podniká více srdcem než hlavou. Za Prahou koupil celý statek, kde pěstuje a odkud dováží do kuchyně sezonní zeleninu a bylinky – nevěřím, že se mu náklady v dohledné době vrátí. Tím spíše, když pěstuje postaru, dnes se říká “podle zásad ekologického zemědělství”. Ale Řezníček je staromil, až takový, že odmítá vymalovat interiéry, které...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům