Když děláme chyby a sami je nevidíme; když nás někdo zrazuje a my o tom nevíme; když se zbytečně zraňujeme a sami si to neuvědomujeme… tehdy se oddělují přátelé od “přátel”. Přátelé vědí, že nejvyšší hodnotou lidského života je čas. Všechno ostatní obvykle lze obnovit. Čas nikdy ne. Zbytečně ztracený čas se nikdy nevrátí. A základním mottem přítele by mělo být: Když se chceš dostat z jámy, nejprve přestaň kopat.
Být “přítel”, tedy milý a usměvavý tehdy, když se to hodí, jistě člověku přináší více známých. Nicméně lidé nepotřebují žádný “jistý počet přátel”. Spíše potřebují “počet přátel, kterými si mohou být jisti”. Především v tom, že s nimi po boku nebudou zbytečně ztrácet čas. Že jim budou říkat pravdu, i když se nemusí vyslovovat ani poslouchat příjemně. Že pochopí, že je většinou lepší konec s bolestí než bolest bez konce.
Je dobře, že takových opor není nikdy mnoho. Alespoň si uvědomujeme jejich hodnotu....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům