1. znamení, že musíme přenastavit myšlení: Nevidíme nic než negativa

Samozřejmě, to je první znamení, že máme rozhozené pozitivní vnímání.

Je to logické: Pokud chceme zažívat spokojenost v přítomném životě, musíme se zaměřit na pozitiva. To znamená nevěnovat pozornost negativním myšlenkám, ať už jsou naše, nebo cizí.

Abychom si rozuměli: Nestrkáme hlavu do písku. Neděláme pasivní čin. Děláme aktivní čin, kterým nedovolíme, aby negativita vůbec zamořila naše cíle, naše vize, aby ovládla náš přítomný zážitek – to, co v této chvíli vidíme.

Negativita nevychází z přírody, vychází pouze z člověka. Příroda zná ze všech “negativních” přístupů jen strach. Ale strach má svůj přesný smysl, i všechno jeho projevy:

1) Ano, zbledneme, to jak se nám z pleti i pokožky vytratí krev. Tělo v akutním nebezpečí se tak připravuje na zranění a samo sebe chrání před vykrvácením.

2) V první chvíli se nejsme schopni pohnout. Člověk z pravěku pak neuváženým pohybem nevyprovokoval šelmu.

3) Někdy dokonce povolí střeva. To proto, aby se důležité tělesné orgány v případě narušení nezamořily a neotrávily vlastními jedy.

Ano, příroda je velice moudrá. Chrání nás více, než si myslíme. Negativitu proto nevytvořila. Negativita nemá žádný prospěch. Výmluvy, odkládání, rezignace, to příroda vůbec nezná. Planeta se ještě nepřestala točit. Slunce vycházet. Rostliny každé jaro vykvétají. Mořské vlny se neustále pohybují… To jen člověk váhá, jestli má dnes něco dělat.

Proto také příroda negativitě nerozumí. Nikoho, kdo se zaměřuje na negativní projevy, nedokáže udělat lepším. Přemýšlejme o tom. V každé chvíli uvažujme nad tím, jak udělat krok vpřed. To je přirozené. Z toho máme dobrý pocit. Nikdy ne z toho, když někoho, kdo ty kroky vpřed dělá, pomlouváme nebo kritizujeme. Protože to je pouhé marnění času. Zatímco ten druhý jde vpřed.

2. znamení, že musíme přenastavit myšlení: Ustavičně si stěžujeme

Člověk dostal “tři uši”. Dvě vnější a jedno vnitřní, aby neustále slyšel byť i to, co si nepatrně šeptá – to, co by naše vnější uši vůbec neměly zaslechnout. Proč to příroda tak zařídila? Abychom sledovali, co říkáme. Protože co říkáme, vychází z toho, co si myslíme.

Jestliže se přistihneme ať při vědomém, nebo nevědomém stěžování (na současnou situaci, na to, co jiní lidé řekli nebo udělali, na svou minulost, na okolí, na počasí), měla by nám zablikat varovná kontrolka.

Stěžování je neakceptování reality. Neakceptování reality obsahuje vždy nějakou porci negativity a stresu. Kdykoli si stěžujeme, vystavujeme sami sebe do pozice oběti. Do role slabého člověka. Je to negativní projev. Kdykoli na přítomnost reagujeme pozitivním činem,...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům