2. část: Nezvratný osud v praxi
Zuzanu můžete vidět na recepci hotelu. “Ve svém zaměstnání jsem spokojená, ale současně vím, že to rozhodně není náplň na celý život,” říká. Všimněte si posledních 9 slov: Vím, že to rozhodně není náplň na celý život. Možná Vás napadne otázka, proč tedy tu recepční dělá. Odpověď je prostá: Protože jí umožňuje rozjíždět své podnikání…
Už jako malá milovala zvířata. Přání mít jednou vlastní zvířecí záchranku se jí drželo dlouho. Ale než stačila dodělat střední školu, už taková záchranka v Česku existovala. Přesto šla ještě na vysokou školu, Veterinární fakultu. Pak to vzdala. “Pracovního uplatnění v tomto oboru je velice málo,” usoudila. A od té doby tápala.
Pracovala v oblasti bezpečnosti (převážela hotovost a obsluhovala bankomaty), pak kývla na hotelový inzerát. Život přitom už plánoval, jak ji přesvědčit, že ve zvířatech je skutečně její budoucnost. Bez ohledu na to, že ona tu budoucnost sama nevidí…
Dovolte malou vsuvku: Tohle na životě miluji nejvíce. Odmalička známe své hodnoty, cítíme správný směr. Ale někdy jsme jako neaktualizovaná GPS navigace v autě. Nevidíme dodatečně zbudovanou novou silnici, po které jedeme, ale stále si myslíme, že jedeme napříč polem. Někudy, kudy to nemá smysl. Až pak se znovu chytíme. Protože najedeme, dokonce nejkratší cestou, na původní silnici, kterou jsme vždycky chtěli jet. Někdo tomu říká osud. Nezvratný osud. Ať si tomu říká každý, jak chce, u Zuzany to fungovalo také…
Protože zvířata vždycky milovala, pořídila si dva belgické ovčáky. Jeden se jí při venčení zranil. Mohla nadávat na osud, přitom osud jí vedl po nejkratší cestě, byť kruté (tak to už život umí). Dnes už Zuzana ví, že jen díky tomu objevila Dornovu léčebnou metodu pohybového ústrojí zvířat, kterou se vychýlené klouby a obratle bezpečně vracejí do původní polohy… “Už od střední školy jsem se okrajově zajímala o alternativní cesty, jak řešit zdravotní problémy. Na alergii používat homeopatika místo Zodacu, na kašel bylinkový čaj místo lékařského sirupu nebo tablet. Tehdy jsem sice vyhledala veterinárního lékaře, dodržovala medikaci a psa nevystavovala žádným fyzickým aktivitám, na které byl zvyklý, ale současně jsem mu chtěla pomoci i jinak než jen podáváním analgetik.”
Kdo hledá, najde. Zuzana tak vyhledala lektorku a naučila se to, co jí změnilo život. “Zjistila jsem, že by nebylo úplně od věci se léčbě zvířat tímto stylem, který pomohl i mému psovi, začít věnovat sama. Veterinární sestra a rehabilitace zvířat, to se přímo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům