1. Podstupujme výzvy, do kterých se nám nechce
Víkend je na tohle ideální. To, v čem o sobě pochybujeme, je přesně to, oč bychom se měli zkusit.
Myslíte, že nedáte bungee-jumping? Myslíte, že nepřežijete tandemový seskok? Myslíte, že nedokážete oběhnout dům? Myslíte, že se dnes nenaučíte 5 slov čínsky? Myslíte, že nesvedete vyprat, vyžehlit a uklidit byt? Myslíte, že nedokážete sednout k počítači a napsat mail, který tolik dní odkládáte?
Udělejte ze sebe pokusného králíka. Vzpomínáte na hádanku Donalda Trumpa? Ještě jste nenašli správnou odpověď? Sám Trump říká: “Měl jsem náročného otce, dělal vojenskou školu. Byl jsem zvyklý poslouchat druhé. Ti ve mně budovali sebedůvěra. Ale ve skutečnosti to byla závislost na jejich motivaci. Svou vnitřní sílu jsem v sobě následně vybudoval tak, že jsem se záměrně vystavoval překážkám, které mě převyšovaly. Abych je překonal, musel jsem se naučit chybovat a učit z chyb. Tehdy jsem pochopil, že žádné limity, které momentálně máme, nejsou konečné. Ani limity, které máme ve své hlavě. Všechno jde překonat.”
Proč někdo zvládne bungee, seskok padákem, oběhnout ulici, naučit se cizí jazyk? Opravdu to musí být podvodník, nebo nadčlověk? Nikdo nezapomeňme na scénu z tohoto filmu (proklikněte). Je ze života. Takto skutečně funguje lidské úsilí…
2. Prohrávejme co nejčastěji a buďme s tím v pohodě
Z obojího se Vám asi zježily vlasy. Cože? Prohrávat co nejčastěji? A ještě s tím být v pohodě? Ale právě o to jde při budování sebevědomí.
Jestliže se vrháme do činností, které jsme nikdy předtím nedělali (a právě proto z nich máme obavu), musíme být v pohodě s tím, že prohrajeme. Musíme zažít mnoho porážek, abychom pochopili své rezervy, naučili je odstraňovat a vyhrávat. Není důležité, kolikrát spadneme, ale kolikrát se po pádu odhodláme zvednout zpátky na nohy. Čím více pádů, tím více vybudované sebedůvěry. Protože co nás nezabije, to nás posílí. Tak černo-bílý je svět. Buď zůstaneš ležet, nebo vstaneš.
Úspěšní lidé nebyli a nejsou dokonalí. Vědí, že jsou lidé a lidé chybují. Chyba je normální, musí přijít. Chyby je hloupé se bát. Bát bychom se měli spíše toho, že po chybě budeme tak slabí, že už nevstaneme. Ale to je náš problém, ne chyby jako takové. Někdo si po chybě řekne, že na to nemá; že to neumí; že to ani příště nedá – a tak se o to znovu ani nepokusí. Já říkám naopak: Mějte rádi své chyby. Cesta ke každému úspěchu je metoda pokusů a omylů. Pokusů a proher, ze kterých se člověk ponaučí.
Kdykoli si budeme myslet, že něco nedokážeme, budeme mít pravdu, protože se kvůli své myšlence o nic ani nepokusíme – tudíž to opravdu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům