Motto: Silní lidé druhé nesrážejí, naopak je zvedají. Právě to je dělá silnými.
Máme sen. I chuť ho dosáhnout. Tak proč nám někdy chybí vůle? Odkud se vzaly pochyby, když v nás původně žádné nebyly?
Jak moc si vlastně všímáme vlivu svého okolí na naši maličkost?
Každý člověk se stává průměrem 5 nejbližších osob, kterými se nejvíce obklopuje. Mozek se totiž učí sám. Přizpůsobuje se. Od nejčastějšího okolí přejímá myšlenky, přístupy i postoje. Proto tolik nezáleží na osobních předpokladech, talentu ani příležitostech, které nám život klade do cesty, jestliže současně máme kolem sebe negativní okolí, které snižuje naše předpoklady, bagatelizuje náš talent a odrazuje nás od příležitostí. I z potenciálního hrdiny se pak stává zbabělec, z možného génia outsider. Všímejme si svého okolí, prosím…
I když sami sebe správně vnímáme za nejdůležitějšího člověka ve svém životě, který nakonec rozhoduje o všem podstatném, nežijeme ve vzduchoprázdnu, nýbrž v prostředí plném lidí, kteří nás ovlivňují. A je velký rozdíl mezi 3 variantami: 1) mít se na koho spolehnout, 2) nemít se na koho spolehnout a vědět to (spoléhat se pak sami na sebe), 3) nemít se na koho spolehnout a nevědět to. Třetímu případu se MUSÍME vyhnout.
Mám kamaráda, vizáží idola všech žen. Láďa pracuje u Útvaru rychlého nasazení. I když denně trénuje a je dokonale připravený přemoci jakéhokoli protivníka, cítí se zranitelný. Proč?
Představme si, že jsme voják ve frontové linii. Tím je ostatně každý z nás, kdo se potýká v životě s překážkami. Kde máme slabé místo? Na kom jsme nejvíce závislí? Na tom, kdo nás vede? Nebo na tom, koho máme po svém boku? Ne. Klíčová osoba, která přes všechnu naši vyzbrojenost má náš život ve své hrsti, je ta – za našimi zády.
Kdykoli nám může podrazit nohy. Střelit nás do zad. Jestliže si tou osobou nejsme jisti, pak se pokradmu otáčíme, ujišťujeme a ztrácíme bojové soustředění. Pak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům