Kapitola poslední: Prodej
Děti se rády pyšní. A kdo se pyšní, ten je vidět a slyšet. Vidět a slyšet byla i mladší dcera, tehdy pětiletá, když se s dědečkem vydala na koupaliště. Na nohou samozřejmě ukázkově vyšperkované crocsy.
“Holčičko, co to máš na botách?” oslovil ji tam neznámý muž.
Ona se zatvářila pohrdavě, jako kdyby muž přišel z pravěku. “To jsou přece jibbitzky.” A dodala: “Vyrábí je moje máma.”
Muž pokýval hlavou a podal dědečkovi navštívenku. Duke Hampton, spoluzakladatel značky Crocs. “Byla to náhoda, která urychlila běh událostí. Jsem si ale jista, že i kdyby se tehdy nepotkali, Crocs by se o Jibbitz dříve nebo později dozvěděl. Hampton musel vědět, jaký potenciál to pro ně, profesionály s většími zkušenostmi a možnostmi, může mít.”
Sheri byla pozvána do sídla Crocs. Obyčejná máma proti tvrdým obchodníkům. “Oni moc nemluvili, zato já pořád – to víte, Flibbertyjibbit… Oni trpělivě naslouchali, i když můj monolog musel být směšný. Pořád jsem se jen omlouvala za design svých doplňků, že jsem normální ženská, že na tom pracuji a že snad jejich boty nějak nezneuctívám…”
Když ztichla, Duke Hampton se zeptal: “Myslíte si, že první verze počítače Apple byla hned nejlepší a navždy definitivní?”
Sheri se zarazila. Nepochopila, kam míří.
Proto se zeptal jinak: “Myslíte, že své nápady dokážete ještě rozvíjet?”
Nasucho polkla. Nevěděla, co říct. Duke tedy s úsměvem nadhodil: “Řekl bych, že my bychom to zvládli lépe než Vy.” Chtěl ji popíchnout. Rozmluvit. Od srdce.
“Do mě vjel blesk. Začala jsem křičet, že je to nápad mých dětí a moje mozoly na rukou. Že jsme to vybudovali z ničeho, že já dřu po nocích a Richard po návratu ze zaměstnání. Nenechala jsem na těch kravaťácích nit suchou… Ale oni se usmívali stále víc,” nechápala.
“Podívejte, paní Schmelzer, nalijeme si čistého vína,” vzal si konečně slovo Hampton. “My chceme, abyste nedřela po...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům