3. Berme lidi prostě takové, jací jsou. S úsměvem
Může nás vzít čert, kdykoli ostatní nesplňují naše představy toho, jak by MĚLI jednat. Ten vztek si ale v sobě vytváříme sami. To my stanovujeme standardy jejich chování, a to na základě své výchovy, svých nabytých znalostí a schopností, svých zkušeností. Ale oni jsou jiné osoby.
Zkusme akceptovat druhé takovými, jací jsou. Zkusme v nich vidět to, co je dělá UNIKÁTNÍMI a co my na rozdíl od nich nemáme. Využívejme je PRO TO, co dokážou, nežádejme po nich to, co dokázat nemohou, ačkoli my to jednoduše dokážeme. Uznejme, že mají právo být nedokonalí a zápasit s hledáním cest kupředu. Zkusme si připustit, že v každém okamžiku (i když se nám to nezdá) dělají to nejlepší pro sebe.
Nedělejme to kvůli nim. Dělejme to především kvůli sobě. Ve většině případů je nemožné člověka změnit a každá podobná snaha nás bude ještě více vytáčet. Tím, že pochopíme druhé lidi jako nesrovnatelnou jinou jednotku, konzervujeme se před zbytečným stresem, který nám nepůsobí oni, ale my sami sobě.
Skuteční lídři v týmech nehulákají. Jdou příkladem. Předvedou druhým, co si od nich představují, a pak je podporují v tom, aby dokázali totéž. Nicméně vědí, že to, jestli to druzí skutečně dokážou, už tolik neovlivní. Proč se tedy druhými stresovat?
4. Dodržujme přestávky
Kdykoli se nám svaly opět začínají křečovitě svírat, dejme si pauzu. Chovejme se jako ve škole. Každou hodinu by měla trvat alespoň 5 minut. Ideální je krátce se projít, nadýchat se zhluboka čerstvého vzduchu a okysličit tak krev i mysl. Dělá to zázraky.
Na vystresovaných lidech je téměř okamžitě vidět efekt krátké procházky. Je to nejefektivnější způsob, jak doslova vyvětrat stres. Během procházek pomáhá nejen pohyb, ale i změna bodu, na který se soustředíme. Vyplatí se chodit takzvaně vědomě. Věnovat pozornost své chůzi, dechu, okolí, které míjíme. Mysl vyklepe svaly, kterými napjatě svírala jeden jediný pracovní problém.
A pokud si snad myslíte, že přestávka – jen proto, že v té chvíli nepracujeme – je neproduktivní čas, který nás naopak zdržuje, pak se hluboce mýlíte. Sportovci Vám vysvětlí, že každá regenerace je součástí tréninku, dokonce stejně důležitá jako trénink sám. Bez přestávek nikdy nebudeme produktivní.
5. Rozlišujme pravdu a představy
Jestliže se přesto příliš často stresujeme, měli bychom si uvědomit, že za každým stresovým pocitem bývá nepravdivá myšlenka.
Nikdy nás totiž nestresuje to, co se stalo, ale to, co se může stát. My nevíme, ŽE se to stane, jen se té katastrofické vize bojíme. A přirovnávám-li stres ke...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům