Jak funguje osud
Pamatujete, co jste měli fixovat? Ano, Petrův nápad na kompaktní (skladnou) obuv. Už dávno ho vypustil z hlavy. Ale mozek funguje jinak. Mozek nikdy úplně nevypouští to, co je opravdu podstatné. Nám se pak zdá, že funguje nezvratný osud. Někdo tomu říká třeba i náhoda. Nakonec, na pojmu nezáleží. Důležité není, JAK se to jmenuje, ale ŽE to funguje.
Petrovi se v Norsku zranil kamarád. Nohu si snažil léčit. Ale pohyb v klasické obuvi ho omezoval, komplikoval hojení. “Chtěl jsem mu pomoci. Dopřát jeho noze volný přirozený pohyb, a přitom jí poskytnout dostatečnou ochranu před vrtkavým norským klimatem. A tak jsem vzal do ruky jehlu a nit a začal tvořit…”
Zkusme se v tomto bodě zastavit a zamyslet. PROČ vytvářel řešení? PROČ kamarádovi počesku neřekl: Počkej si, až… To musíš přetrpět… To jinak nejde… PROČ už Petr Procházka přestal uznávat zákony českého Ažlandu?
On sám už správnou odpověď s odstupem času vnímá: “Nebyla to náhoda. Bylo to nějaké vyústění změny myšlení. Lidé mají vždy jeden ze dvou typů myšlení – buď zabrzděné, nebo prorůstové. Mezi podnětem a svou reakcí mají krátký časový úsek, kdy si mohou svobodně vybrat, jak se zachovají. Zda v negativní situaci, která nastala (problém s nohou), uvidí průšvih, nebo výzvu. Zda zareagují destruktivně, nebo konstruktivně a pokusí se být sami inspirací pro ostatní. Nejlépe mi to vysvětlilo jedno ze starších vydání tištěného First Classu – o duálním myšlení. Vracel jsem se k němu pořád.” (Jde o FC 3/2015, v tištěné podobě je bohužel beznadějně vyprodané, dostupná je jen elektronická podoba zde).
Petr přiznává: “Ano, to přepólování ze zabrzděného na prorůstové myšlení mi trvalo nějaký čas. Ale dnes vidím, jak toto přepnutí přináší ovoce. Pochopil jsem úspěch Nicka Woodmana, který jste krok po kroku od nuly rozebírali v tištěném FC. Porozuměl jsem i slovům Stevea Jobse: Když se zeptáte kreativních lidí na to, jak něco dokázali, cítí se trochu vinni, protože oni to vlastně nevytvořili, oni to viděli. Viděli to před očima. Prostě jim to při tomto myšlení připadalo jasné. Měli prorůstové myšlení.”
Petr zkrátka vymyslel Skinners. Ponožkoboty. Speciální ponožky se speciální podrážkou. Chodí se přímo v nich. Už bez bot. “Když to známí slyšeli, rozdělili se na dva tábory. Část mi fandila,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům