“Petře, průšvih!” volá mi kamarád, zajištěný podnikatel. “Ona chce pracovat. Být zaměstnaná, nebo podnikat. Řekni mi proč? Dávám jí všechno, co si může přát. Tak CO JÍ SCHÁZÍ?”
Usmál jsem se, protože mi připomněl mě samotného před x lety. Tehdy jsem si také myslel, že milovat znamená především – vlastnit.
“Chci mít něco svého.” To ženské odůvodnění znám moc dobře. Jednou jsem jej slyšel od manželky významného hoteliéra, jež by nikdy pracovat nemusela. Její muž jen do svého hotelu napustil sto milionů. Byl ochoten jí dát vše, oč by si řekla. Málem by i dýchal za ni.
Jenže ona chtěla dýchat sama. Říkala: Nechci být na přístrojích…
“Chci vybudovat něco svého. Chci to vytvořit ne z manželových peněz, ale od nuly. Chci to vybudovat ne z jeho rad, ale ze svých chyb a ponaučení. Chci klopýtat k cíli a třeba i neuspět. Ale chci to zkusit sama.”
Kroutíte nad tím hlavou?
Proč se některé ženy nechtějí bohatými partnery nechat živit? Proč mají potřebu držet si práci, i když je s ohledem na mzdové podcenění žen často jen plivnutím do společného rozpočtu? Proč pak doma ještě naříkají, že je to v práci dřina, když odpověď bohatého partnera může znít: No tak dej výpověď! Buď doma! Choď si jen na kosmetiku, na masáže, do fitka, s kamarádkami na kafe, na nákupy! Dělej to, co Tě baví. Umožním Ti to. Užívej si život…
Jak to, že se najdou ženy, které o tohle nestojí?
Nejlépe mi to vysvětlila Jana, moje manželka. Když jsem ji žádal o ruku, přijala, ale s podmínkou: “Slib mi, že si vždycky budu moci ponechat něco svého. Já vím, že si myslíš, jakou mi projevuješ laskavost, když se chceš postarat o můj život, ale uvědom si, že JÁ jsem opustila svůj domov i svou rodinu, JÁ začínám bydlet u Tebe, JÁ si změním své příjmení, MNĚ se těhotenstvím změní tělo, JÁ budu rodit v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům