4. krok: Hledejme v přítomnosti, za co můžeme být vděčni
Vděčnost je pozitivní akt, který nás v jakékoli situaci zbavuje negativity. Na vděčnosti je založeno duální myšlení, kterému jsem věnoval celé minulé vydání magazínu FC (v tištěné podobě beznadějně vyprodané, v digitální podobě ještě dostupné zde).
Chápat i rány jako zkušenost, která nás posouvá. Chápat i ztráty jako ponaučení, čeho si příště máme vážit. Lidé nejsou vděčnosti schopni tehdy, pokud používají Fantazii. Pak si totiž uvědomují nesnesitelnou propast mezi Fantazií a Realitou – mezi tím, co bylo/mohlo být, a tím, co je. V naší Fantazii je každý jiný. I my. Všechno je vysněné. Lživé. Nemá to nic společného se skutečného, a my to přesto se skutečností poměřujeme.
I člověk na nejhlubším dně má to, na čem může stavět. Vždy mu zbude něco. Základní hodnoty. Žádné laciné příměsi, ale kvalitní priority. Na těch se staví nejodolnější stavby. Je lepší začít ode dna a odrazit se, než věčně šlapat vodu. Je lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.
Žádná událost v životě není vpravdě dobrá nebo špatná. Každá je taková, jak si ji označíme. Můžeme dovolit, ať nás zničí. Nebo dovolit, ať nás posílí. Rozhodnutí je výhradně na nás.
Vděčnost znamená vidět přítomnost pozitivně. Jestliže z naší blízkosti odchází špatný člověk, kterému jsme věnovali celé srdce, znamená to, že začínáme mít celé srdce uvolněné pro lepšího člověka. Možná byl vždycky kolem nás. Ale my jsme ho neviděli, protože jsme ho přehlíželi. Vděčnost pomáhá člověku otevřít oči. Protože vděčnost je pohledem do Reality.
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům