Lidé se často trápí. Slovíčko “se” je důležité. Protože v řadě případů lidé trápí sami sebe – tím, jak k událostem, které se jim dějí, přistupují; tím, jak je svým přístupem ještě zhoršují.
Život je krásný i krutý tím, že mnohé události neumíme ovlivnit. Prostě přijdou. Hned v příštím okamžiku nás něco může fatálně zaskočit, porazit. A my to nebudeme umět změnit. Budeme to muset prožít. Jak to ale přežít?
Motto: Když procházíš peklem, hlavně nepřestávej jít.
Umění vyrovnávat se s něčím, co nelze ovlivnit a co může dopadnout jakkoli, mě naučila jedna manažerka, které se stalo něco strašného, nicméně něco, co se může stát komukoli:
Ti dva, on a ona, se měli setkat v parku.
Místo toho se setkali na jednotce intenzivní péče v nemocnici.
Jeho totiž, jak spěchal přes silnici, srazilo auto.
Když tak seděla u jeho postele a sledovala, jak je v bezvědomí na přístrojích, lékařka ji upozornila na něco, co měl v kapse.
Diamantové zásnubní prsteny.
Ten podvečer ji chtěl požádat o ruku.
Seděla u něj denně. Denně čekala, denně věřila.
Co mě však udivilo, dokázala toto období nejen přestát, ale i souběžně být nadále velmi produktivní v práci. I když procházela peklem, nezastavila se.
Říkala tomu “být prouduktivní”. Ne produktivní. ProUduktivní. Aby se člověk posouval, musí být v proudu. Nemůže stát. Stojí ten, kdo se zabývá časem, který ho neposouvá; kdo se trápí minulostí nebo budoucností. Tím, co bylo a co mohlo být, ale co není. Udržet v proudu znamená udržet se v přítomnosti.
Koneckonců je to jediný způsob, jak co nejrychleji projít (proproudit) peklem. Bez toho, abychom litovali, proč jsme vůbec do pekla spadli, nebo abychom proklínali, proč ta cesta peklem trvá tak dlouho. Je to umění udržet si čistou, jasnou a konstruktivní mysl v naprosté tmě.
Jak takové umění vypadá?
1) Být si plně vědom toho, co se děje, přitom – to je důležité – bez přání, aby to bylo jinak. Možná se divíte: Co je špatného na tom přát si, aby peklo,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům