Motto: Pokud dáváš všechno, co dokážeš, a přesto to pořád nestačí, nejspíš to dáváš špatné osobě.
Jaké cíle jste měli před 10 lety a jaké máte dnes?
Bylo více těch cílů, které jste za tu dobu dosáhli, nebo těch, které jste vzdali?
A vzdali jste je svou vinou, protože jste si přestali věřit, nebo jste je přehodnotili jako nedosažitelné po domluvě svého okolí?
V 7 letech jsem si přál psací stroj a tvrdil, že jednou budu spisovatelem.
Od 10 let jsem chtěl pracovat v televizi.
Ve 20 letech jsem se zařekl, že budu zaměstnaný nejdéle do 40 let.
Pokaždé jsem byl za blázna. Nevěřilo mi okolí, a tak jsem si nevěřil ani já. Proto dnes vím, čeho je člověk (ne)schopen, když nemá žádnou oporu – může promarnit všechny svoje šance. A naopak – co s člověkem udělá, když se objeví někdo, kdo při Vás zůstává, i když celý svět odešel.
Dokud žijí rodiče, měli by tou oporou být oni. Oni by přece měli být hrdi na své dílo a vysochání takového samostatného člověka, který obstojí ve všech životních situacích. Oni by si měli přát, aby dítě dosáhlo výš než oni. V tom je rozvoj generací a jejich úkol na prvních 18 let.
Když rodiče povadnou, tu roli přebírají… Psi. Říkám jim tak. Protože vykazují psí vlastnosti.
Pes o nás ví všechno, a přesto nás má pořád stejně rád. Přisune se vždycky, když jsme na dně, olizuje nám rány, ponouká packou, když to naše ruce už vzdaly. Když mu pohlédnete do očí, nejsou to zrcadla. V...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům