Dvě zásady úspěšných, které mi byly nejvíce proti srsti

Motto: Bojíš se, že jsi amatér? Žádný profesionál? Amatéři stavěli Google. Profesionálové Titanic.

Ten pohled by mě dříve šokoval. Myslel bych si, že to musí být dvojník Richarda Bransona. Ale opravdu to byl jeden z nejbohatších Britů, tiše seděl a bedlivě naslouchal – jako žák ve škole. Ten, kdo přednášel, nebyl zdaleka tak úspěšný jako on, přesto sir Branson pozorně sledoval, zda se nemůže nějakou myšlenkou inspirovat…

Neustále slýchám lidi, jak mávají rukou: Tento seminář nemá cenu, tohle školení nepotřebuji, tyhle vědomosti nikdy neuplatním. Nesměju se jim, protože jsem býval úplně stejný.

Nedávno mi jedna novinářka při rozhovoru položila otázku: Které z rad, jež jste dostal od úspěšných lidí, Vám v životě šly nejvíce proti srsti, proti přirozenosti?

Odpověď byla nasnadě, protože dvě takové rady opravdu existovaly. Dokud jsem nebyl ochoten je akceptovat, kvůli své pýše, egu, tak jsem se nezlepšoval. Ty rady zněly:

1) Obklopuj se lidmi, kteří jsou LEPŠÍ než jsi sám,

2) Naslouchej více než mluv.

Tehdy jsem žárlil na lidi, kteří byli lepší než já. Pomlouval jsem je, opovrhoval jimi, zpochybňoval jejich úspěch, dělal, že neexistují. A obklopoval jsem se opačnými lidmi – horšími než já, protože mezi nimi jsem mohl být král. Byl to ten nejhorší trest, k jakému jsem se dobrovolně odsoudil. Protože jsem si nepomohl, spíše uškodil.

Průměrem jakých osob chcete být?

Každý člověk je průměrem 5 nejbližších osob, jimiž se nejčastěji obklopuje. Jestliže úroveň našich schopností bude, řekněme, 4 a lidé v našem okolí mají nejvýše úroveň 3, pak my sami budeme degenerovat...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům