Při neděli jeden malý příběh. Malý proto, že je o malém člověku. Jeho život je ale stejně významný a jeho touhy stejně velké jako ty naše. Rád se u dětí inspiruji, protože jejich představivost a odvaha bývají nádherné jako srdce, se kterým do svého “podnikání” vstupují.
Ten příběh se stal v Los Angeles, ale mohl by se stát kdekoli na světě. Protože děti mají v zásadě podobný sen: mít ze života radost a dělat radost druhým. Ale k věci.
V LA je jedna okrajová čtvrť. A v ní je sklad, kde živnostník George Monroy prodává autodíly. Jeho devítiletý syn zůstává sám a nechce se nudit. K hoře prázdných a již nepotřebných papundeklových krabic si bere nůžky, izolepu a začne tvořit.
Zatímco táta za stěnou vyťukává na počítači, Caine vyrábí podivuhodný lepenkový svět. Využívá svoje hračky.
Potřebujeme trochu fantazie, abychom nakonec viděli “výherní automat”, robotické rameno, kterým se z krabice vytáhne trofej, “stolní fotbal”. Vzniká lunapark.
Upřímně – rozezná ho pouze Caine. Každý, kdo projde kolem, vidí jen lepenkové krabice, tu a tam prořezané a ověšené.
Caine proto fixou píše poutač a usedá ven do skládací židle.
Nesměle žádá kolemjdoucí, zda by si nechtěli zahrát....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům