Druhé manželství

Nejste na takovou změnu staří? Máte na to ještě energii? divilo se jim okolí. A divilo se pochopitelně, jestliže samo nikdy nezažilo, co dokáže pozitivní změna prostředí.

Yvona se pokouší slovy popsat nepopsatelné: “Je to všechno právě naopak. Teprve teď máme spoustu energie, protože žijeme svůj sen. Nejprve jsme si koupili pozemek přímo na pláži, na něm jsme si sami postavili hezký dům v našem stylu. Máme tekoucí a teplou vodu na sprchování, v moři se koupeme, kdy chceme, nikdy nám není zima, nedusíme se smogem, neřešíme dřevo na topení nebo zimní pneumatiky a hlavně zvykli jsme si tady skoro okamžitě.

Na dobré se totiž zvyká rychle. Lidé jsou tu v nesmírné pohodě, díky naší neobvyklé barvě pleti nás všude zvou a vítají, kdekoli máme dveře dokořán.

A co je nejdůležitější: Za ten rok máme výrazně lepší zdravotní testy: krev i štítnou žlázu už v pořádku, tlak se srovnal, necítíme žádné napětí a bolehlav, sundali jsme pár kilo bez jakýchkoli diet, spíme jako zabití, protože celý den jsme na čerstvém vzduchu, v přírodě, fyzicky rádi makáme na své ovocné a zeleninové farmě, a vůbec nám nevadí, že nemáme televizi, rádio ani hodinky…”

Sluncem ošlehaný a šťastný Libor dodává: “Jako by nám život dal druhý pokus a my jsme s Yvonou začali žít své druhé manželství…”

Deset kroků zpět, a přitom dopředu

Čím se vlastně jejich život natolik zlepšil? To je prosté. Zjednodušil se. “Zmizela většina problémů, kterými jsme v Česku žili. Například nemusíme tolik řešit své zdraví. Je tu pořád teplo, dostatek slunce, žádná mlha ani mrazy, tudíž žádné rýmy, angíny, kašle. Je to i tím, že jíme a pijeme neustále čerstvé a naše nemoci nemají z čeho vznikat.

V Česku jsme byli nemocní už tím, že jsme měli potřebu hromadit spoustu věcí, často jen kvůli osobnímu statusu, aniž jsme je skutečně životně potřebovali, a přitom jsme kvůli nim obětovali své zdraví a dřeli jako mezci. Tady se kvůli věcem nikdo nestresuje. Dokud věc funguje, je v pořádku. Rozbitý obklad v koupelně je pořád obklad. Když jsme si sem koupili pračku a lednici, jeden Filipínec se divil, že vyhazujeme kartonové krabice, když jeho děti mohou mít na čem spát…

Víte, Češi tomu říkají chudoba, ale skutečnost je taková, že člověk potřebuje hrozně málo. My jsme vlastně z českého luxusu udělali deset kroků zpět, abychom zjistili, že jsme to, pro co jsme se celý život honili, vlastně nepotřebovali. Ale na to, aby to člověk pochopil, musí...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům