Mohu uspět v kariéře, když se mi doposud nedaří?
Mohu uspět v podnikání, když nevynikám v zaměstnání?
Jak poznám, co ze mě může být? A jak poznám, co ze mě momentálně je?
Kladete si tyto otázky?
Dokázat více v zaměstnání i podnikání, to záleží převážně na nás samotných. Ale nejen na nás. I na lidech kolem nás. Oni spolurozhodují o našem úspěchu. Pod slabým šéfem se patrně nikdy nezvedneme. Tak jako se slabými zaměstnanci.
Jak poznat, kdy je chyba v nás a kdy je spoluvina u druhých?
Doporučuji: Poslouchejme sebe i druhé.
To, co říkáme, vychází z toho, jak myslíme. A to, jak jednáme, vychází z toho, co říkáme. Naše slova jsou tedy oknem do našeho myšlení i výhledem do našich výsledků. Slova o člověku vždycky říkají víc, než si připouští. O tom, jak je slabý, zbabělý, špatný nadřízený i podřízený. O tom, zda je vůbec schopen být týmovým hráčem nebo lídrem.
Věty, které zařazuji do slovníku slabých lidí, jsme určitě používali všichni. Ti, kteří je používat přestali, si jen uvědomili, že jde o chybové hlášky. Tedy hlášku, které oznamují chybu nikoli v jejich okolí, ale v nich samotných.
Tištěný magazín FC je nepříjemným čtením, protože upozorňuje na chyby, které děláme. Není čtením pro každého. Pouze pro ty, kdo si uvědomují, že chyba patří k člověku. Je nedostatkem, který se dá odstranit. Je příležitostí začít znovu a chytřeji. Je užitečnou zkušeností, díky které se učíme a zlepšujeme. Ale na začátku každého zlepšení musí být přiznání chyby. Jinak není možné žádnou chybu napravit.
Učme se z cizích i vlastních chyb. Sledujme, jak se vyjadřují lidé v našem okolí. Protože ti ovlivňují i to, jací sami jsme a čeho dosahujeme.
Chybové hlášky šéfů:
“Já jsem tady šéf”
Tuto větu musí používat pouze ten, z jehož chování není jinak poznat, že je šéf. Jinými slovy: je to špatný/slabý šéf.
“Bude to tak, protože jsem to řekl”
Obdoba. Mnozí slabí šéfové se dokonce třesou na to, až budou moci vyslovit tuto větu a dát najevo svou převahu. Bohužel, převahu pouze v pozici. Kdykoli je toto nejvyšší argument, jak před zaměstnanci odůvodnit nějaký postup, pak asi nebude mít mnoho racionálních odůvodnění.
“Tomu byste nerozuměli”
Šéf chtěl patrně říct: “To bych Vám NEUMĚL vysvětlit.” nebo “JÁ SÁM tomu nerozumím.” V každém případě to není žádný lídr, spíše omyl na vyšší pozici.
“Čí je to chyba?”
Tato otázka má svůj čas. Je součástí “vyšetřování”. Nikdy nesmí padnout bezprostředně po zjištění chyby, kdy je prvořadé hasit oheň, ne hledat žháře. Trvá-li šéf nejprve na odhalení viníka, vyjadřuje, že pro něj řešení problému není priorita. Pak je otázkou, proč je pro něj prioritou hledání viníka, jestliže o řešení nejde v první řadě.
“Měl by ses stydět”
Čtyři slova, která dospělý člověk použije naposledy u malého dítěte nebo puberťáka. Nakonec i děti vědí, kdy se mají stydět. Nepotřebují to připomínat. Právě kvůli slabým šéfům je člověk jediným živočichem v přírodě, který za jednu chybu trpí vícekrát – pokaždé, když se mu připomene. Tohle ale nedělá dobrý šéf. Ten by totiž věděl, že za takový postup by se měl stydět on sám.
“Tohle mu neodpustím”
Jedna z nejhloupějších vět. Odmítat odpuštění znamená zraňovat sám sebe, dokonce daleko více, než by to dokázala jakékoli cizí jednání....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům