KOMUNIKUJ! A partner musí pochopit, že je na jedné lodi
Dokud si nepřiznáme, že problém je především v nás, budeme si muset procházet drsnou zkušenost. Klidně i “nevěrného” partnera opustit, abychom pak s údivem zjistili, že problém nezmizel – protože si ho neseme v sobě dál. Problémem jsou totiž naše myšlenky. Přesněji naše domněnky.
I kdybychom seděli v místnosti s odemčenými dveřmi, budeme věřit, že jsou zamčené, a z místnosti nikdy nevyjdeme. Klíčem k těm dveřím je pouze naše mysl. A my si musíme uvědomit, že naše pochybnosti nás nezbavují dlouhodobého štěstí, ale přibližují nás k němu. Jak to? Protože už v této chvíli víme, co máme udělat, jak si pomoci. A to je:
Komunikovat s partnerem. Vysvětlit, že pochybujeme, nepřipadáme si dost dobří, bojíme se jeho ztráty, která by nás zlomila. Proto se ponižujeme a ztrapňujeme, podezíráním se snažíme sami sebe přesvědčit, že někdo jiný partnera udělá nebo již dělá šťastnějším než my sami – ačkoli hledání takového důkazu nás zabíjí stejně jako jeho nalezení.
Pokud nás partner miluje a záleží mu na našem štěstí, musí udělat toto:
1) Být tak trochu poctěn. Vždycky je dobré vědět, že se někdo obává, že by nás mohl ztratit. Že mu na nás záleží.
2) Být maximálně transparentní. Nemít žádné tajnosti a partnera učinit součástí svého života – tak, aby si rozsvítil v místnosti, ve které se odmalička bojí bubáka, a mohl zjistit, že tam opravdu žádný není. A mohl se o tom přesvědčovat, jak dlouho potřebuje.
3) Být ještěrkou našeho sebevědomí. Ještěrka je skladový vozík, který svými vidlicemi zvedne těžký náklad. Ty vidlice jsou dvě, tak jako jsou dvě paže člověka. A tím břemenem je sebevědomí toho, komu nezbývá než žárlit.
Při nízkém sebevědomí člověka nestahuje to, co se děje, ale to, co si myslí, že se děje. Přitom nic nedokáže člověka srazit tolik jako jeho vlastní nejistota. Nízké sebevědomí je nesmírná...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům