O mužích se říká, že jsou hlavou rodiny.
Ale žena krkem, která tou hlavou otáčí.
Někdo říká setkání s osudovou ženou náhoda, ale někomu osud staví ženu do cesty, aby změnil svůj život tak, jak dávno chtěl.
Muž, o kterém dnes budu vyprávět, to přesně tak měl…
Ještě před lety to byla úsměvná představa. On a “koňák”… Tomáš Vášáry měl na navštívenkách pozice jako Client Services Director, Deputy Managing Director a Managing Director, pohyboval se v marketingu a reklamě na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Rusku a na Ukrajině. Pro jednu z největších stavebních spořitelen byl esem v oboru. Jenže jemu při každém usínání zněl v uších jen klapot kopyt koní…
Možná si říkáte: Co víc mohl chtít? Co je víc než skvěle placené zaměstnání?
Ale povězte: Jakou hodnotu má Váš sen? Za kolik platů byste ho vyměnili?
Měl to být problém…
Odmala miloval pohyb. Od devíti let dělal atletiku, od dvanácti moderní pětiboj, jehož součástí bylo jezdectví. “Zamiloval jsem si koně. I trenéři mi vytýkali, že se jim věnuji až moc – na úkor ostatních disciplín.”
V moderním pětiboji se skáče parkur. Na drezuru nikdy nebyl. Ale jeden drezurní kůň mu za ty roky zbyl. A on sám už jezdil za kariérou po světě. “Moje poslední zaměstnanecká štace byla v Moskvě. Koně jsem s sebou vzít nemohl. Ptal jsem se tedy kamarádů na nějakého dobrého jezdce, který by mi koně během mé nepřítomnosti pocvičil a obstaral,” vzpomíná Tomáš. “A doporučili mi nějakou jezdkyni Pelikánovou. Tak jsem jí zavolal. A do roka jsme byli manželé…”
Není divu, že si Tomáš a Hanka byli blízcí. Oba milovali koně. Jenže… místo jedné lásky teď měl Tomáš daleko od sebe lásky dvě. A miska vah se začala převažovat… “Bylo otázkou času, kdy pochopím, že jsem sám proti sobě, že prostě nemohu mít rozdílný životní a pracovní cíl. Jednoho dne jsem vstal s tím, že se začnu věnovat koním – tak, jak jsem odmalička chtěl…”
Jedna dovolená ukázala směr
V jednačtyřiceti letech dal – “šílenec”! – výpověď a v Jírovicích u Benešova si s Hankou zařídili vlastní stáj. Vychovávali koně-jezdecké šampiony a za ohradami začali vnímat stále více dětí. Jako kdyby je už bolely oči z YouTube videí, nových Bondů a dotykových displejů a zatoužily po něčem, co znaly jen z diskusí na Facu – po...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům