I Vášáryho klienti se ptají na možnost cestovat s vlastním koněm a využít ho pro svou přepravu v místě, “aby také něco viděl”. Ale Tomáš to nedoporučuje. “Ještě tak při ježdění po Německu to dává smysl. Ale dál už ne. Jednak kvůli veterinárním předpisům, jednak kvůli vysokým nákladům na převoz zvířete a jednak proto, že kůň zvyklý na středozemní klima by v tropech mohl mít obtíže. Například ve Sierra Nevadě trvá tři dny jízda teprve pod první kopec, a to už evropští koně bývají unavení a potřebují alespoň jednodenní odpočinek. Přitom tamní chovatelka má vlastní špičkové koně, výborně přiježděné a naopak těšící se na toulky po horách.”
Začínající jezdci dostávají klidné zvíře, které je veze opatrným krokem. Zkušenější mohou usednout již na energické oře, připravené na dlouhý cval, výstup v náročném terénu i případné skoky v přírodě přes překážky. Ještě před odletem každý cestovatel podstoupí test jezdecké zdatnosti (jako při rozřazování do lyžařských družstev při školní výuce) a v místě pak ještě zkušební jízdu na konkrétním doporučeném koni (kdyby si náhodou osobnostně s pasažérem nesedli). “Farmy v divočině, se kterými spolupracuje, udržují škálu cvičených koní tak, aby vyhovovali všem stupňům jezdců – od naprostých začátečníků až po profesionály. A to včetně dětí.”
Je to paradox. Zhruba polovinu života oblékal sako, bydlel v civilizovaném luxusu a snil o koních. Dnes žije s koňmi a vypravuje dovolené na pět kontinentů – “v každé zemi se specializujeme na nejlepší jezdecký zážitek, který jsme sami vyzkoušeli… Včetně nejúžasnějšího dobrodružství – přejezdu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům