A to je 3. fakt, který si musíme uvědomit:
Naučme se být, právě díky vzpomínkám, VDĚČNÍ. Proto také žádné vzpomínky neumírají. Jsou s námi, dokud jsme my.
Neumírají proto, abychom se i v nejtěžších časech, v průtrži životních mračen, měli kam schovat a měli za co děkovat – za to, co bylo.
A stejně tak abychom naopak ve šťastných časech, kdy dlouze svítí slunce, nezapomínali, že někdy bylo i špatně a měli bychom tedy být vděčni za to, co je.
Žádná vzpomínka není nepřítel, i když si některé tak vykládáme.
Ano, nedovolují nám vrátit se tam, kde jsme v minulosti byli… to proto, abychom si budovali své nové a krásné vzpomínky hned teď. Každý okamžik je příležitostí vytvořit něco, za co si v budoucnosti poděkujeme.
Ano, vzpomínky říkají, že nic nemůže být jako tehdy. Ale neříkají to ve zlém. Naznačují totiž, že všechno může být jako ještě nikdy…
Pokud Vás trápí minulost nebo současnost, prosím, otevřete Vánoční...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům