Podvádí mě. Zraňuje mě. Ignoruje mě.

VÍM, že mě partner trápí. Každý mi to říká.

Ale já ho MILUJI a nedokážu odejít.

Zažíváte to a nerozumíte tomu?

Vědět a milovat = rozum versus srdce. Proč to tak v životě chodí? Proč se rozum a srdce hned neshodnou? Jak to, že je srdce někdy tak slepé a naivní, že nás nutí zůstávat v něčem, co nám ubližuje? – rozčiluje se rozum. Je snad srdce naším nepřítelem? – napadne ho dokonce.

Ne, srdce to s námi myslí vždycky dobře. Srdce se nikdy nemýlí. Pouze jeho cesty nejsou vždy pochopitelné rozumem.

Přesto se je slovy pokusím vysvětlit.

1. důvod: Chce nám pomoci

Rozumu tohle zní šíleně: Jak si může srdce myslet, že nám pomáhá tím, když nás nechává ve vztahu, který nám činí evidentně špatně? Copak špatné může vést k dobrému?

Kdokoli slyší náš příběh, že se neumíme odpoutat od špatného člověka, ba dokonce že takovou osobu MILUJEME, si musí ťukat na hlavu. Ťuká si tam, kde nás soudí – ťuká si na mozek. Ale zapomíná nás soudit tím, čím se rozhodujeme my – srdcem.

Ano, zůstávat se špatným člověkem není rozumné. A přesto je to krok, který v určité fázi vývoje nejvíce potřebujeme.

Kdybyste byli svým tělem, jak byste sami sobě řekli, abyste jedli zdravěji, abyste se měli více rádi, abyste si více vážili...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům