2) Říká: Začni si vážit sebe

Lidé, kteří si nechávají ubližovat, si neváží sami sebe. Kdyby si sami sebe vážili, nenechají si ubližovat.

Sami sebe si neváží proto, že někde pozbyli sebehodnoty, sebevědomí. Možná jim někdo řekl, že nestojí za nic, a oni si jen proto začali myslet, že opravdu nestojí za nic. Jako kdyby si na čelo nalepili štítek Jsem nic.

A ten štítek pochopitelně každý vidí.

Proto to také v životě funguje tak, že kdo nerespektuje sám sebe, toho nerespektují ani druzí. Každý z nás totiž sám nastavuje způsob, jak s námi má okolí jednat.

—

Abychom si něčeho mohli vážit, musí to mít hodnotu. Najdeme-li v supermarketu rajče, které o sobě říká, že nemá valnou cenu, že je levně k mání, okamžitě zapochybujeme, že je dobré. A když ho cestou rozmáčkneme, vyhodíme nebo někde zapomeneme, ani nám to nevadí. Vždyť přece bylo tak levné…

Přitom to rajče je možná úžasně chutné – ale kdo by ho ochutnal, když se samo ponižuje, zpochybňuje, naznačuje, že už možná dávno prošlo záruční lhůtou… Tak působí lidé, kteří o sobě pochybují, kteří se před druhými sami ponižují a kteří naznačují, že za nic pořádného nestojí.

Srdci tohle škodí. Nicméně ví jedno: Jestliže se má klesající člověk odrazit, potřebuje na dno.

Mnohokrát to srdce zažilo. Kdykoli jsme se dotkli dna, odrazili jsme se. Co nás nezabilo, to nás posílilo. Proč je dno takové požehnání?

Představme si džbán plný zkaženého mléka.

Ten džbán je obětavý, laskavý, důvěřivý. A tak čeká, že mléko jednou zesládne.

Čeká hodně...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům