1. stupeň: Vnímáme souvislost mezi tím, jak se cítíme, a tím, co jíme

Jídlo přímo ovlivňuje člověka. To, kým je, to, jakou má náladu.

Odložíme-li chemické jídlo, můžeme si povšimnout, že jsme intuitivnější, takzvaně vědomější (více při vlastním vědomí).

Nechci spekulovat, proč se do jídel přidávají konkrétní chemické složky, ani co způsobují. Zabýval jsem se tím už v článku Víš, kolik cukru opravdu jíš? Zdá se však, že příroda nám poskytuje prakticky všechno, co k životu potřebujeme. Tím, že by byla málo dokonalá (na rozdíl od sofistikovaných výrobců potravin) a něco jí chybělo, to tedy určitě nebude. Čím tedy?

Ti, kdo si tuto otázku položili, pochopili, že jídlo je schopno změnit člověka. Z jídla si totiž člověk bere svůj vlastní stavební materiál.

Je škoda, když se stáváme závislými na chemii. Vyplatí se totiž být přírodě blíž. Proč?

2. stupeň: Potřebujeme se synchronizovat s přírodou

Znáte to? Kdykoli jsme v přírodě, cítíme se lépe. Jako bychom se s ní sladili na jedné frekvenci. A ta frekvence je dokonce měřitelná. Má osm herzů, stejně jako… (No, však jsem o tom psal juž v článku Proč bychom měli porozumět vodě.)

Najednou jsme pocitově vzdáleni negativním lidem i honbám, které naši zdravou frekvenci rozhazují. V přírodě nemáme nutkání vzít šéfův telefonát a nejsme rozklepaní. Jako by nás příroda nějak chránila…

V přírodě vůbec máme sklon dělat správné věci. Jsme plni plánů. Rádi chodíme, objevujeme. Jsme jiní než v kanceláři. Dokonce nás to dělá šťastnými.

Navíc tváří v...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům