2. Odstraňme mříže

Mnozí si lásku vykládají jako vlastnický vztah. Partner je pouze můj a já pouze jeho – chřestíme okovy. Myslíme si, že když něco platilo v minulosti, musí to platit napořád. Ignorujeme tím život a jeho základní principy: Život je neustálá změna a změna je život. Nic v lidském životě není věčné. Tím méně sliby, přísahy, přízně.

Znáte tuhle anekdotu?

– Zeptal jsem se kouzelného zrcadla, kdo je na světě krásnější než já.

– A co řeklo?

– Ještě teď chrlí jména…

Vlastně to není anekdota, je to fakt.

A jestli nechceme zabít lásku, pak uvolněme mříže. Smiřme se s tím, že vždycky bude někdo zkušeně starší, rošťácky mladší, vzrušivě bohatší i romanticky chudší. Vždycky bude někdo – jiný.

Všichni časem pochopíme, že vztah vůbec není o polibcích, vodění se za ruku a společném usínání. Je o tom mít nablízku osobu, která Vás dokáže udělat tak šťastným jako nikdo jiný. Není o osobě, se kterou je možné žít, ale o osobě, bez které není možné žít. Není o mřížích, které druhému vystavíme ve formě omezení. Je o cele, do které se bude sám každý den rád vracet, ačkoli bude odemčená.

Odstraníme-li ze vztahu povinnost, získáme upřímnost. A především poznáme člověka, jaký skutečně je. Svoboda je jako peníze. Nekazí charakter, ale odhaluje charakter.

Přejme si, aby se vrátil ne proto, že MUSÍ, neboť spolu máme závazky – například děti. Ale proto, že CHCE dostát svému charakteru. Tedy svým závazkům.

Kdykoli partner naši důvěru zneužije, není důvod plakat, spíše slavit. Ušetřili jsme spoustu let, po které by se dál přetvařoval a my žili v hloupém domnění, že mu můžeme důvěřovat.

Buďme rádi za fakta, která jasně odpoví na otázku: Měl by náš vztah do budoucna smysl?

Podraz vždycky vrtí hlavou, že ne.

Odstranit mříže znamená ušetřit mnoho času. Zbavit se domněnek, spekulací, nedorozumění.

Bez mříží vždycky rychle zjistíme, na čem jsme a jakou pro něj máme hodnotu. A to je ta nejpodstatnější informace ve vztahu. Proč?

Dokud máme rodiče, nepotřebujeme nikoho dalšího, aby se o nás staral.

Dokud máme přátele, nepotřebujeme nikoho dalšího, aby nás utěšoval.

Partnera však potřebujeme proto, abychom se měli o koho opřít, když nám rodiče dnes neberou telefon a přátelé nemají čas. Správný partner by to měl udělat vždycky. Abychom se však o něj mohli opřít, musí při nás stát a musí být možné se na něj spolehnout. K čemu je prohnilý pilíř? Proč se ho držet? Proč na něm stavět budoucnost?

Pochopme už, že správný partner je ten, který zůstává, i když může kdykoli odejít.

3. Správný partner = odpovědnost + činy

Všichni děláme chyby, ano. Ale současně víme, že za chyby se platí. A je to dobře. Vede nás to k odpovědnosti za naše činy.

Nesprávní partneři nevědí, co je to odpovědnost, ani co jsou to činy. Pokud nedomýšlejí dosah toho, co dělají, nejsou fakticky právně způsobilí a nelze je považovat za mentálně plnoleté. (Psal jsem o tom v článku O chlapech a chlapcích aneb Proč o dospělosti partnera nerozhoduje občanka.)

Když se zaměříme na ten termín, ve skutečnosti nikdo z nás nedělá...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům