“Co mi stojí za to, abych se tomu obětoval?”

Život je obchod. Dáš – dostaneš. Chceš-li zisk, musíš nejprve investovat. A mluvím zdaleka nejen o penězích. Hlavně o času, energii, důvěře, víře.

Chudí lidé sledují pouze náklad – to, co by měli vynaložit. Snaží se nic neobětovat. Pak ovšem nic neinkasují. Nadávají na život jako přivandrovalci, kterým “někdo” slíbil jen tak sociální dávky. Takhle ale život nefunguje. Kdykoli říkáme: Takovou oběť nemohu podstoupit, vyjadřujeme tím: Takový výnos si nezasloužím.

Proto kdykoli naříkáme, jak pernou cestou kráčíme, uvědomme si, že právě teď něco obětujeme. Co je nesnadné, vždycky stojí za to, protože je to jediná cesta k výnosu. K získání toho, po čem toužíme.

Napřed musíme dát. A život nás nikdy neošidí. Za všechno nám dává zkušenost.

“Kde očekávám, že budu za pět let, budou-li pokračovat mé současné návyky a činy?”

Moje kamarádka chodí s třicetiletým generátorem slibů. Už pět let poslouchá, jak spolu “jednou” budou bydlet, “jednou” založí rodinu, on “jednou” opustí své počítačové koníčky…

Jmenuje se Honza, ale já říkám, že nechodí s Jendou, nýbrž s Jednou. On se ještě ani neodstěhoval od maminky, ale “jednou” to prý udělá.

Moje kamarádka dělá tu chybu, že posuzuje partnera podle slov, ne podle činů. Slova vůbec nic neznamenají, dokud jim člověk nedá význam. Opakujeme-li stále stejné chyby, nemůžeme očekávat jiné výsledky.

K dosažení nějaké vize nestačí mít tu vizi. Je nutné pokud možno každodenně dělat kroky v jejím směru. Není důležité, jak velké jsou ty kroky. Důležité je, že jsou nějaké a správným směrem.

Život za nás nic nezařídí a druzí lidé už vůbec ne. Moje kamarádka si myslí, že za pět let bude v nejhorším případě na stejném místě. Bohužel, nebude na stejném.

Každý červ v jablku roste. Každá neléčená rána hnisá. Každý neúspěch, se kterým dál nepracujeme, vytváří pochybnost a...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům