“Co předstírám, že nevidím?”

Pamatujete na dětství?

Když jsme byli objeveni při schovce, zakryli jsme si oči. Domnívali jsme se, že když nevidíme okolí, okolí nevidí ani nás.

Nesmějme se té vzpomínce. Dodnes se mnoho dospělých domnívá, že když budou přehlížet problémy, přestanou ty problémy existovat. Nějak vyhnijí. Ale my jsme si přece už řekli toto: Každý červ v jablku roste. Každá neléčená rána hnisá. Každý neúspěch, se kterým dál nepracujeme, vytváří pochybnost a bere nám čas, energii, důvěru, víru…

Oči před problémy zavírají děti. U nich se to snese. Než jim řekneme, že jsou hloupé, zamysleme se, jestli neděláme totéž.

Otevřeme oči. Sledujme činy druhých i činy svoje. Vypusťme jakékoli domněnky, zacpěme si uši, ať neslyšíme lacině sladká slůvka. To, co zbývá (co vidíme), je skutečnost.

Neztrácejme respekt okolí ani respekt vůči sobě tím, že se budeme vyhýbat tomu, co je zjevné. I když je pravda krutá, přijměme ji. Pravda je naše Kde jsi?

Jestliže máme pocit, že nevidíme odpovědi, je to proto, že je přehlížíme. Všechny správné cesty se nám otevřou v okamžiku, kdy si přestaneme nalhávat, že žádné neexistují.

“Jaké kotvy mě drží v minulosti?”

Dítě se sveřepě drží schůdek bazénu a řve: Ne, nemohu do vody, vždyť stále ještě neumím plavat!

Je to ještě dítě. Neví, že základem předpokladem toho, abychom se naučili plavat, je pustit se.

Život vypadá opravdu morbidně a nepřístupně do osmnácti let. Ovšem myslí to s námi dobře. Přeje si, abychom dokázali vypojit mozek (a všechny jeho katastrofické představy) a konečně zapojili končetiny – a místo MYSLET začali MAKAT. Změnit tu část těla, která za nás převezme odpovědnost.

Lidé, kteří se nikdy nerozešli, se bojí rozejít. Věří, že ten, koho našli, je životní láskou, protože je přece prokazatelně láskou největší. Ano, je. Ale nemusí být.

Nikdy nebudeme dostatečně připraveni na nic, dokud se nepustíme minulosti. Nikdy se nenaučíme plavat, dokud se o to nepokusíme. Překonávání strachu jsem věnoval celé aktuální vydání časopisu FC. Učí, že strach nedefinuje to, čeho jsme schopni. Neříká, že nejsme dost silní a šikovní. Vyjadřuje pouze to, že si nevěříme. Strach je nedostatek odvahy. A odvaha nemá nic společného s našimi schopnostmi a růstovým potenciálem.

Vyhodíme-li v protiproudu kotvy, nikam se neposuneme. Zaseknutím v minulosti nám veškerá přítomnost proteče mezi...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům