Spolužáci se pochopitelně zajímali o to, CO bylo natolik silné, že kvůli tomu obětoval univerzitu. Nabídli mu i pomoc, ale jak říkal Frank, “měli své jisté, školu, byli pohodlní a ve výsledku nepracovali, zato mě hnala touha to už dokončit.”
Bylo mu šestadvacet, když představil pozoruhodný stabilizační systém. Nabídl ho výrobcům létajících hraček, ale ti ho odmítli, protože by museli změnit výrobní procesy v továrnách. Navíc se jim pýchou zvedal nos: Proč bychom něco kupovali od kluka, který ani nedokončil vysokou školu? Je to nějaký outsider, pohrdavě mávali rukou.
Frank nabídl svůj vyvažovací systém alespoň hobby-hračičkům. Zájem byl. Měíčně vyráběl asi dvacet těchto zlepšováků ke stávajícím vrtulníčkům. Bylo to na uživení, ale víc ne. Znovu konec cesty? Znovu slepá ulička? Nebo se znovu rozjasní?
—
Tehdy, na Millionaire Fair v Šanghaji, mi připadal jako krtek. Kdykoli narazí na kámen, hledá jinou cestu. Vždy ale hrabe někam dál, nepřestane…
Frank, když jeho výtvoru nechtěli využít výrobci, se tedy rozhodl postavit od základů nový, vlastní, perfektně ovladatelný vrtulník. Slýchal jen posměch, protože to vlastně žádný vrtulník nebyl. Porušil všechny zažité vizuální představy – sestrojil spíše UFO, dal mu čtyři ramena a čtyři rotory. A kuriózně se postaral o to, aby o podivném létajícím objektu věděla nejprve čínská vláda, potažmo celý svět (jak, to detailně ukážu v příštím vydání časopisu FC, kde je na to prostor).
[caption...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům