1. Nevydržíme být bez práce a technologií

Svět se modernizuje. Technika pracuje za lidi více než kdy jindy. Kde je tedy ten volný čas pro člověka?

Sním svůj sci-fi příběh. V něm budou lidé schopni odložit chytrý telefon, zavřít notebook a mluvit s partnerem face to face, ne Face to book. V tom příběhu lidé zjistí, že živý člověk má opravdovou kůži, vůni, duši, dotekem přenáší energii. Že líbat ho je vždy vzrušivější než olizovat LED monitor.

V tom sci-fi lidem dojde, že skutečným luxusem v životě není poslední iVěc, ale vyprsknutí smíchem, procházka pod skutečným nebem ruku v ruce, tanec, při kterém vnímáte dech, rozpaky i tlukot srdce druhého.

V tom mém snu ty nejobyčejnější věci budou nejneobyčejnější. A jeden šťastný přítel bude mít větší hodnotu než 100 bodů v Angry Birds.

Samozřejmě, že je to sci-fi, protože všichni jsme děsně busy.

Přesto snílkovsky věřím v dobu, kdy přestaneme důležité lidi svého života řadit za peníze a práci. Přestaneme to dělat ne proto, že se to sluší a dostaneme za to více lajků, ale proto, že to jednoduše stojí za to.

2. Nedokážeme být plně přítomni

Nejsilnější lidské emoce jsou dvě: slast (když jsme v přítomnosti někoho, kdo je pro nás důležitý) a úzkost (když nám tentýž člověk schází). Ačkoli jde o opačné pocity, vedou k témuž chování: Díky nim dáváme důležitému člověku najevo, co pro nás znamená. A to nejlépe tehdy, když jsme s ním.

Jak upozorňuji v nové knize, ve vztazích nemá absolutně nic větší hodnotu než UPŘÍMNÁ SOUSTŘEDĚNÁ POZORNOST. Obětujeme tím totiž druhému tu nejvzácnější komoditu ve svém životě – čas. Opravdu BÝT s ním a naslouchat mu – bez pohledu na hodinky, myšlenek na příští business meeting – to je nejhodnotnější gesto, které lze projevit jiné osobě.

Jak chudé jsou ty vztahy, kde si lidé musejí dávat jen drahé dárky! A jak bohaté jsou ty vztahy, kde si lidé dávají to nejdražší, co mají, a co paradoxně nestojí ani korunu – sami sebe.

Jako mládě jsem myslel, že nejhodnotnější může být jedině nějaká věc. Pak jsem poznal, že žádná se nemůže vyrovnat společně strávenému času. Protože ten se nikdy nerozbije, neroztrhá, neztratí. Nedělí se v rámci majetkového vypořádání, a přitom je hodnotou, která navždy zůstává – v paměti.

3. Nezvládáme druhého podpořit

Ach, jak je lehké být soudci a těžké být fanoušky…

Jak je...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům