Znamení lásky

Branson má zvláštní teorii lásky. Říká, že láska je jen jedna frekvence, kterou jako z vysílače pouštíte do všech stran. Tedy i dovnitř sebe. “Ta frekvence nesmí být příliš intenzivní. Já říkám, že správná láska by neměla mačkat srdce, měla by ho kolébat. Když totiž někoho kolébáte, pohybem ho střídavě vynášíte nahoru, nikdy ne níže, než byl na začátku.”

A dodává: “Láska by měla být především podpůrná. Zvedat nás a inspirovat k tomu, abychom byli nejlepší možnou osobou, jakou můžeme být. Pokud totiž budeme svou nejlepší verzí, pak z toho bude mít prospěch také partner. To je oboustranný přínos správné lásky. Chceme po druhém to nejlepší, abychom sami čerpali to nejlepší.”

Branson je zvláštní také v tom, že své manželce Joan, se kterou je již čtyřicet let, přináší dárky, i když má ON narozeniny. “Já pořádám oslavu, já hostím druhé, já rozdávám dárky. Tak mi to přijde přirozené. A navíc…,” ztiší hlas, “já mám rád jakoukoli příležitost k tomu, abych jí dal vědět, že mi na ní záleží.”

Na své poslední narozeniny, loni v červenci, ovšem doplatil. No, doplatil – on to právě vidí jinak.

Protože bylo léto a v létě je v obchodech vedro, některé otevřenými dveřmi větrají. Bohužel jen některé. V klenotnictví, kam vcházel, aby koupil Joan nějaký malý dárek, měli zrovna dobrou klimatizaci. Tudíž zavřené dveře. “Majitel je puntičkář, potrpí si na brilantně čisté sklo. Tudíž jsem si vůbec nevšiml, že mi v cestě stojí dveře. Mimochodem, jsou neprůstřelné…”

Neprůstřelné sklo opravdu...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům