4. Život jde dál – s námi i bez nás

“Nejtěžší psychické potíže jsem měl před těmi deseti lety v době, kdy jsem procitl z iluze, že jsem nenahraditelný. Myslel jsem, že moje přítelkyně NEMŮŽE mít jiného partnera. Že můj zaměstnavatel si NEMŮŽE najmout jiného zaměstnance. Tady, v zahraničí, začnete chápat život takový, jaký je – pokračuje prostě bez ohledu na nás.

Na sociálních sítích sleduji, jak se doma dál dějí krásné věci. Přátelé se i beze mě baví, žení, jejich děti se rodí. Najednou postrádáte mnohé z toho. Jenže postrádáte to právě proto, že si uvědomujete skutečnou hodnotu přátelství. Co máme nadosah, to mnohdy nevidíme. Zpočátku, když jsem přátelům napsal, že jim závidím, mysleli, že jsem se zbláznil. ,To my závidíme Tobě, když si představujeme, jak úžasný máš asi život…, odpověděli mi.

Tehdy jsem pochopil, že život je vždycky o volbě. Nakonec, vysvětlili mi to i místní lidé…”

5. Začnete vidět rodnou zemi v novém světle

“Když ke mně nastupují mladí Češi, někteří se stěhují kvůli klimatu, jiní kvůli stereotypu, který je v Česku přestal bavit, další kvůli lidem, kteří je dusili. Přitom když já ukazuji místním lidem snímky z Česka a vysvětluji, odkud jsem přišel, absolutně žasnou, v jak zajímavé zemi jsem žil. Jejich nezastíněný úhel pohledu mě naučil oceňovat české prostředí i počasí, na které si doma běžně stěžujeme. Zní to kuriózně, ale teprve tady jsem se stal větším patriotem a absence všeho, co je v Česku, mi to na dálku činí zajímavějším.”