Něco Vás mrzí, štve, trápí?
A napadlo Vás vzít to pozitivně?
(Nejspíš teď máte v permanenci ukazováček, kterým si ťukáte o čelo, jak mě vůbec mohlo napadnout, že by emoční bolest člověku pomohla. Stejně jsem si ťukal na čelo já. Bylo mi kolem třiceti let a seděl jsem v kanceláři zvláštního muže.)
Osmahlý Alžířan s napomádovanými, dozadu sčesanými vlasy mi ukazoval těžké hodinky, které byly mým snem, ale naprosto nedosažitelným. Stály několik milionů korun, on sám měl na každé ruce jedny. Thierry Nataf byl prezidentem značky Zenith a uhrančivýma očima vyzvídal. Kdo jsem, co dělám, jaké jsem měl dětství, s čím jsem se kdy potýkal.
Vyprávěl jsem, jak jsem vyrostl na sídlišti, v každé třídě byl ten nejmenší, nejmladší, poznával ústrky, posměch… a on jen s úsměvem bručel: “C’est bon, c’est bon.” Zaráželo mě to: Co může být na takovém dětství DOBRÉ?
Vyprávěl jsem, jak nás, dvě děti, nemohla máma z jednoho platu utáhnout, jak vždy říkala, že by ochutnala hamburger, který ji svou vůní lákal z pouličních stánků, ale nikdy těch (tehdy) deset korun nechtěla obětovat = “ukradnout nám dětem”.
A Thierry Natah: “C’est très bien!” (To je velmi dobře!)
Vyprávěl mi svůj příběh děsivého dětství v chudobě ulice a já nevěřil, že to může být JEHO příběh. Vždyť dnes sedí v drahé ženevské kanceláři, v obleku šitém na míru, na nohou “louky” – signaturní ručně vyráběné boty Loake. A tehdy mi řekl: “Nikdo nemá tu vnitřní, emoční, bolest rád, ale věřte, že je nezbytná pro lepší život....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům