2. Bolest nás posiluje

Na těle neexistuje tlačítko, kterým bychom bolest vypnuli. Po určitou dobu nepolevuje a je s námi pořád. I to je její princip.

Jen zátěže, které MUSÍME držet, nás posilují. A v případě emoční bolesti si uvědomujeme, že události se pouze nedějí. Především se do nás promítají. Jako by každá špatná událost měla ostrý hrot a vrývala se do naší paměti. Jako memento. Něco, co už nezapomeneme.

Paměť máme plnou takových zapsaných bolestí. Musíme je ovšem správně číst. Nemají nám připomínat, co všechno jsme kdy nezvládli. Mají nám připomínat, co všechno jsme v životě překonali a z čeho se ponaučili. Thierry Nataf dokonce říká: “Všechno špatné jsme v životě potřebovali.”

Jak tohle může říct?

Nuže, představme si sval. Když ho posilujeme, bolí – ale současně také roste. Zvyšuje svou kapacitu, sílu, výdrž. A totéž se děje nám. Ano, my bolestí rosteme.

Jasně, bolí to, když nás kamarád podvede; když se přistihneme ve vztahu, který přestal fungovat… Ale to všechno jsme do svého života přitáhli – člověka, který nás zradil, nebo se kterým jsme sami (třeba i vlastní vinou) přestali komunikovat.

Není to ostuda. My jsme to POTŘEBOVALI. Jen díky tomu se můžeme ponaučit, vyrůst a stát se lepším člověkem.

3. Bolest nám dává zkušenost

I když to nikdy hned nechápeme, bolest je naším nejlepším učitelem.

Nejdůležitější životní lekce přijímáme přes své pády. Je to neobvyklý způsob, kterým nás život školí, nicméně účinnější neexistuje.

“Když se...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům