2. ofsajdová situace: Partner začíná používat minulost proti nám

Nejpokleslejší způsob vedení hádek, který nemá nic společného se skutečným partnerstvím. Předně, partneři nikdy nemají být soupeři. A navíc tato strategie ubližuje mnohokrát. Minulé chyby bolí nejen tehdy, když nám je někdo připomene, nejen tehdy, když si na ně vzpomeneme, ale hlavně neustále, protože minulost nikdo nemůže změnit, tedy ani napravit. Je to bolest, která pokud se oživí, je jako stará rána, která se znovu rozrýpe.

ZMATENÝ ROZUM NÁM NAMLOUVÁ: Vlastně má pravdu. Chyboval jsem. A za své chyby musím pykat pokaždé, když je na mě někdo vytáhne.

ALE BITÉ SRDCE KŘIČÍ: Šmankote, kdo nepřijme moji minulost, nemůže se mnou přece spojovat svou přítomnost, natož svou budoucnost!

Všichni chybujeme. Jsme lidé. Kdo odmítá přijmout, jaké chyby jsme v minulosti udělali, co jsme se díky nim naučili a kam jsme se posunuli, tím de facto říká, že neumí ustát fakt, že člověk se neustále mění a roste. Děkujme za minulé chyby. Minulost alespoň ovlivnila naši přítomnost, stejně jako naše současné činy ovlivňují naši budoucnost.

Paměť, do které si ukládáme vzpomínky, musí sloužit jako pozitivní archiv. Proto ji máme. Vzpomínáme-li na to dobré, co jsme zažili, dobíjíme energii stejně, jako když si vybavujeme to, co špatného jsme už překonali.

Srdce to vnímá vcelku čitelně: Jestliže jsme partnerovi svěřili svou minulost a on ji teď zneužívá, není to člověk, jemuž bychom dál měli věřit. Jestliže chce, abychom pro svou minulost opakovaně trpěli – pokaždé, když nám ji omlátí o hlavu –, je to poměrně nebezpečné individuum. A jestli si myslí, že jsme schopni svou minulost dodatečně změnit, pak je to magor. Minulost fakt změnit nejde.

3. ofsajdová situace: Partner začíná zpochybňovat naše sny a schopnosti

Toto dokáže pouze partner jménem Mindrák. Takový, který nepochopil, že vztah je jako mosta partneři představují dva pilíře. Pokud se jeden pilíř oslabí tím, že ho druhý podceňuje nebo znehodnocuje, most se o to dříve zhroutí.

ZMATENÝ ROZUM NÁM NAMLOUVÁ: Má pravdu. Jak můžeme věřit v dosažení něčeho, čeho jsme ještě nikdy nedosáhli?

ALE BITÉ SRDCE KŘIČÍ: Šmankote, neptej se slepic, jestli je možné létat!

Co jsme v životě schopni dokázat, to mnohdy nevíme ani sami. Učí nás to poznávat život, který se s námi vůbec nepáře, háže nám nemilosrdně klacky pod nohy a když je přeskočíme, říká: Vidíš, zase jsi to zvládl!

Jestliže to, co výhledově dokážeme, nevíme ani my, jak to tedy může vědět někdo druhý? Prostá odpověď: On to také neví.

Proč to tedy říká? Jsou jen 2 možnosti:

1) Buď si skutečně neumí náš...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům