Robertovi ještě nebylo třicet let, když své úspory vložil do “zaručeného” projektu – nového domu, který developer nepostavil.
“Jsme přece v právním státě – státě, ve kterém rozhoduje právo,” byl tehdy ještě v klidu.
Hořce jsem se pousmál. Na právech nás učili jinou definici: Právní je ten stát, ve kterém rozhodují PRÁVNÍCI.
Robert o své peníze přišel. A kdyby jen o ně…
Bez peněz přišel o vnitřní klid, bez vnitřního klidu o vztah, bez vztahu o práci, bez práce o sebevědomí, bez sebevědomí o naději. Jako když uklouznete na mýdle – dole jste hned.
“Nedokázal jsem se postavit na nohy. Nevěděl jsem vůbec, ČÍM začít. Nevyrovnaného mě nikde nechtěli přijmout a bez práce jsem neuměl najít vyrovnanost. Začarovaný kruh. Potřeboval jsem z něj pryč. Tehdy jsem udělal zoufalou věc. Sedl na letadlo a odletěl. Bez plánu, kamkoli, hlavně jinam. Vzpamatovat se. Bylo to jen na pár dní…”
Brzy to bude deset let. Robert v cizině už zůstal. Nenašel tam sám sebe. Našel někoho úplně jiného. Našel Já, které neznal.
Dnes je důležitým kontaktem v jihovýchodní Asii. Zastupuje české firmy, které chtějí nově vstoupit na obchodní trhy v Laosu, Vietnamu, Malajsii, Singapuru, Indonésii a na Filipínách. Přijímá Čechy, kteří se také v zahraničí chtějí restartovat (detaily na 4. stránce).
“It’s not about what you earn but who you become,” vysvětluje mi anglicky rozdíl v pocitech před deseti lety a teď. Není první, kdo mi naznačuje, že to není o tom, kolik za tu dobu vydělal, ale kým se stal.
Říkali mi to už Petr a Karin, kteří se jednoho dne prostě vysmekli z českého stresu a s roční dcerou
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům