Možná to znáte.

Připadáte si někdy jako v lisu? Jako oliva, kterou okolnosti nebo lidé drtí?

Spíláte tomu tlaku a zapomínáte, že právě tlak dostává z oliv tu nejlepší šťávu?

Povím Vám, proč je celé nové vydání magazínu FC věnováno olivám.

O jedné olivě ve Španělsku

Nad Madridem je kopec a na něm prosklená krabice s bazénem a garáží pro šest aut. Bydlí tu Cristiano Ronaldo se synem. “Lidé dnes vidí, že mám peníze, že mám auta. Co ale nevidí, je to, co jsem odmala vytrpěl. Překážky a porážky, které jsem zakoušel. A po každé z nich, když jsem slýchal, že to nedokážu – ,Proč zrovna Ty, Cristiano, bys to měl dokázat?’ – jsem sám v sobě musel najít sílu jít dál, věřit si i tehdy, když to všichni ostatní vzdali.”

Ještě před dvaceti lety na rodné Madeiře zametal ulice, a čím více se svěřoval, čím více byl vlastní zarputilostí blíže svému snu jednou hrát fotbal za velký klub, tím více ho lidé odrazovali. S jedinou výjimkou – jeho otce. “Byl jsem na fotbalové akademii v Lisabonu, sám, bez rodičů, brečel jsem každou noc. A on jediný mi do telefonu opakoval: ,Byl to přece Tvůj sen, tak mu dej to nejlepší, co umíš… každý den, každý okamžik… a uvidíš, co se stane.’ Když jsem pak odcházel do Manchesteru United, dal mi portugalsko-anglický slovník, ve kterém vytrhl jednu stránku – se slovem prohra – a já chápu proč. Skutečná prohra neexistuje. Každý dnešní neúspěch lze zítra napravit. Každý příští okamžik přináší novou šanci. Nejde porazit člověka, který se po žádném neúspěchu nevzdá. Když se nikdy nevzdáš, můžeš dosáhnout všeho, protože o to nepřestaneš usilovat.”

[caption id="attachment_144303" align="aligncenter"...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům