3. přístup, který v sobě musíme změnit: Porovnávat se s druhými a vyrábět tak v sobě závist a žárlivost

Tomáš Baťa byl přesvědčený o tom, že závist vneslo do naší země staré slovanské právo. “Podle něj všichni příslušníci obce sváželi veškeré plody své práce do jedné stodoly. Plody pak rozděloval stařešina, ovšem dle své libovůle, ne podle zásluhy.”

Jak to, že ten dostal víc a já mám tak málo? – myšlenka, která je v nás zakořeněná dodnes. Více si všímáme toho, co mají druzí, dokonce už tak dlouhodobě, že Daniel Křetínský, na jedné straně zapřisáhlý nepřítel bulváru, ale na druhé straně devátý nejbohatší Čech, koupil celé bulvární vydavatelství – tak skvělý je to obchod.

Vyrábět nespokojené lidi. Rozšiřovat přesvědčení, že druhý tím, že je šťastný, krade štěstí moje.

Není to nic proti Danielovi, ale nedovolujme, aby závist nebo žárlivost vysávala to nejlepší z nás. Závist je způsob myšlení, kterým cizí požehnání počítáme raději než své vlastní a kdy pozornost věnujeme více cizím cestám k úspěchu (a navíc negativně) než cestě vlastní.

Inspirujme se druhými, ale nesoutěžme s nimi. Oni jsou na jiné cestě.

A pokud bez soutěžení neumíme být, soutěžme s jedinou osobou na světě, která je naším jediným skutečným soupeřem – se sebou samými.

Soutěžme o to, abychom byli...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům