1. krok v hlavě: Nauč se být v pohodě i s tím, že nejsi vždy v pohodě

Pamatujme si, že všechno je jinak, než se to na první pohled zdá. Životní rány mají mnohem větší význam než nás jen srazit. Srážejí nás proto, abychom se naučili zvedat. Provokují nás, abychom se stali silnějšími a odolnějšími.

Jasně že to není vždycky příjemné, ale vždycky je to správné. Život nám dává rány tehdy, když to nejvíce potřebujeme. Tehdy, když nejvíce naříkáme – když nejvíce potřebujeme posílit.

Když jsme slabí a padneme do kolen, voláme po výtahu, který nás vynese tam, kde jsme byli. Ale život se jízlivě usmívá: Nene, panáčku, dokážeš to sám. A protože dříve nebo později zjistíme, že nám nic jiného nezbude, dokážeme to.

Právě proto, že někdo zlomil naše srdce; právě proto, že jsme uvízli v kruhu, který nás ničí; právě proto, že se výrazně vzdálily naše sny; právě proto, že teď není nablízku nikdo, komu bychom mohli důvěřovat; právě proto, že jsme udělali chybu, za kterou se stydíme … je to v pořádku. Protože to všechno jsou tak nesnesitelné pocity, že nás donutí něco změnit. Nějak jednat. A jednat pozitivně, protože negativní myšlenky, činy i výsledky nás bolí.

Ano, vše nepříjemné nás dříve nebo později donutí začít myslet i jednat pozitivně. A tím – získávat lepší pocity. Poznávat pozitivní změnu. Být na sebe – konečně – pyšní. Dokonce tím více, z čím větší hloubky jsme se začali hrabat.