3. krok v hlavě: Poznej, že i jeden malý krůček je možná úplně všechno, co dnes potřebuješ

Kdo žije minulostí, je ochromen tím, co nemůže změnit.

Kdo žije budoucností, je ochromen tím, jak vzdálený je jeho sen.

Kdo žije přítomností, je v pohodě s tím, že minulost nemůže změnit i že budoucí podoba snu je někde daleko. Náš sen neumřel v minulosti ani nežije jen v budoucnosti. On žije i teď. Je jako embryo, které nikde nevidíme, dokonce ještě nenastal ani první občanský den jeho úředně počítaného života, a přesto už je – v mámině břiše.

Embryo neklesá na mysli, že ještě nemá vyjednaný řidičák, vybraný volební hlasovací lístek nebo vyplněnou žádanku na penzi. Embryu stačí k tomu, aby se jednou narodilo, udělat dnes jeden malý pokrok. Udělat to nejlepší, co dnes může.

Všichni tohle můžeme. Po celý náš život. Udělat to nejlepší, co dnes můžeme.

Post scriptum…

Byla středa, brzké odpoledne. Znovu jsme seděli v letištním salonku. Již nás bylo více. Vedle Martiny konečně i Martin.

Seděli bok po boku, jak příznačné. Z jeho problému najednou byl jejich problém. Z jeho úspěchů najednou byl jejich úspěch. Oba byli šťastní za druhého. On za ženu, která mu dala...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům