3. hranice, kde ještě dát šanci: Je ochoten společně pracovat tak, aby měl hodnotnější vztah, ne větší pravdu

“Mám pravdu,” trvá na svém první.

“Ne, já mám pravdu,” zasekne se druhý.

Většina vztahů končí kvůli této patové situaci. Potřebovali by třetího – soudce. Jenže ten by mohl vydat pouze dva rozsudky. Buď: “Ne, já mám ještě třetí pravdu”, nebo: “Klid, pravdu máte oba.”

Na světě neexistuje jedna pravda. Existuje pouze jeden svět, na který je sedm miliard lidských pohledů. Ničí není lepší ani horší. Všichni vidíme život podle toho, co jsme kdy prožili, chováme se tak, jak se nám stalo vlastní, věříme tomu, jak se podle událostí a našich reakcí na ně zformovaly naše názory a zkušenosti. Navíc každý jdeme jinou cestou k jiným cílům. Ano, všichni máme pravdu. Svou pravdu.

Uspět sám je vždycky jednodušší. Musíme se dohodnout pouze sami se sebou.

Tvořit vztah s někým, kdo má v sobě jinak postavené hodnoty, potřeby a tempo, jakým na sobě pracuje, je náročné. Je to jako razit tunel z obou stran s vírou, že uprostřed se sejdeme.

Musíme pochopit, že proti nám nestojí soupeř, ale spoluhráč. Potřebujeme, aby ve chvílích, kdy chybujeme, stál při nás, ne nás dorážel. Potřebujeme, aby nám pomáhal zpátky na nohy, investoval do nás svou energii a nepochyboval, že se to vyplatí – protože buduje přece stabilnější pilíř společného mostu.

Komu jde pouze o svou pravdu a svůj prospěch, ten při nás nebude ve špatných chvílích. Je to jeho osobní volba, která je naprosto v pořádku. Musí si však uvědomit, když při nás není ochoten stát ve špatných chvílích, nemůže očekávat, že ho při sobě budeme chtít ve chvílích dobrých.

Kdo brousí diamant, nesoupeří. Ví, že ve vztahu NIKDY neexistuje jeden vítěz a jeden poražený, ale buď jen dva...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům