1. Každý vztah může mít kdykoli svůj konec

V tomto světě je všechno související s člověkem konečné. Navíc příroda má jasný zákon – změnu. Když opravdu otevřeme oči, na všem vidíme, že příroda je neustálá změna. Ten, kdo se nemění, zaniká.

Protože člověk je součástí přírody, neustále se mění. Měníme se mnohokrát za den. Co chvíli se mění naše nálady, zájmy, energie, priority. Co nás teď baví, nás za chvíli nudí. Všichni hledáme změnu. Proč? Protože změna je život.

Změnami procházejí i vztahy. Křesáme o sebe jako dva kamínky, jednou láskou, jednou hněvem, a nevadí nám to, protože usmiřování je přece tak rajské. Po slaném jíme sladké, zásadou však je: Všeho s mírou. K tomu se ještě vrátím.

Ačkoli si to nepřejeme, připusťme, že partner jednoho dne prostě může říct: Ne, dál už nechci; mám jinou prioritu. Nebo s tím můžeme přijít my. Svět se mění a my s ním.

Ačkoli si to nepřejeme, připusťme si to alespoň.

2. Buduj to, o co nikdy nepřijdeš

Kdykoli může mezi dvěma kamínky křísnout problém, který vyvolá oheň – a ten sežehne celý vztah. I to se stát může. A je to dobře. Kde víme, že existuje takové nebezpečí, tam jsme obezřetnější. Víme, že když upustíme talíř na zem, rozbije se, a i když se ho pokusíme slepit, už nikdy nebude jako dřív. Tak to v životě chodí. A opakuji: Je to dobře.

Příroda nám denně naznačuje, že i když si my lidé připadáme jako všemocní světáci, ve skutečnosti většinu okolností, které nám vstupují do života, nemůžeme ovlivnit. Příroda nás tím učí mnohé věci pouze akceptovat, nevzpírat se. Učí nás přijmout třeba to, že nic na tomto světě nevlastníme. Ani nikoho. Všechno máme jen dočasně propůjčené a je jen naší iluzí myslet si, že jsme si na katastrálním úřadu koupili kus Země, stejně jako že nám někdo patří.

“Promiň, věci se změnily. Mám teď...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům